neděle 9. března 2014

Dorian Gray a mládí nade vše

Kdo by neměl rád Oscara Wildea. Jeho ironické komentáře, sarkasmus a senzačně zamotané hry. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že jeho jediný román Obraz Doriana Graye je naprosto jiný.

Především: Dorian Gray je asi nejotravnější postava, se kterou jsem kdy měla tu čest se setkat. Ze začátku příšerně nedospělý a naivní, po celou dobu arogantní a přesvědčený o vlastní důležitosti. Kromě toho je pod vlivem znuděného cynického lorda Henryho Wottona, který většinu svého času věnuje vymýšlení bizarních teorií o životě a jejich prezentaci při společenských sešlostech. A pak je tu ještě malíř Basil Hallward, který fanaticky obdivuje mladistvou krásu Doriana.

Navždy mladý

Obsah je asi notoricky známý: Basil Doriana namaluje a ten si usmyslí (pod vlivem lorda Henryho), že chce zůstat navždy mladý a krásný, protože mládí je to nejlepší, co může člověk mít, a bez něj už život nestojí za nic. A co se nestane: obraz se začne měnit, ale Dorian je pořád bez poskvrnky.

Jak je Dorian ze začátku naivní, po tomhle zjištěni rychle vystřízliví a využije to ve vlastní prospěch. Asi v půlce knihy děj poskočí o necelých dvacet let a my sledujeme, jakou spoušť Dorian nechává v životech lidí, se kterými se setká. A taky jak jeho krutost a arogance mění obraz, který Dorian střeží v zamčené místnosti svého domu, kam nikdo nemá přístup. Na jeho tváři se ale nemění vůbec nic, takže vypadá pořád stejně nevinně a čistě jako dvaceti.

Zhoubný vliv nudy

Jakkoliv se Dorian chová hrozně, je to právě Henry, který ho nakonec vždycky povzbudí k tomu, aby se tak choval dál - pod zástěrkou nějakého dalšího moudra. Je to Henry, kdo znuděně žongluje lidskými životy a nebere vážně svůj zhoubný vliv. Autor se pravděpodobně právě v této postavě trochu zvěčnil - nejspíš to byl právě ten typ, který byl v každé společnosti středem pozornosti a neustále okolo sebe házel cynické komentáře. Henry je ale takový cynik, že byste po pár minutách v jeho přítomnosti měli dojem, že svět je naprosto beznadějný.

Takže zdání klame: Henry není až laskavým glosátorem ve stylu lorda Goringa v Ideálním manželovi. Mezi postavami není nikdo, kdo by rozvířil příběh upadající potom mezi neustálými monology. Ve chvíli, kdy se nudíte, tam ale vpadne šokující, hořký závěr. Chybí mu hlubší vysvětlení a možná katarze. Otázkou ovšem je, jestli si ji někdo přeje - poté, co byl přes 200 stránek v Dorianově hlavě. Na konci jsem si přála jediné: aby proboha neexistoval nikdo takový, jako je Dorian. Je to to, co autor chtěl?

Hodnocení: 3/5

Goodreads
Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye (The Picture of Dorian Gray)
Nakladatelství Euromedia Group - Odeon 2011 (1890)
V tomto překladu 1. vydání
264 stran
Překlad Kateřina Hilská
(Obrázek: odeon-knihy.cz)

2 komentáře:

  1. Já jsem si ji nepřála :-)
    Nevím, proč je zrovna tahle jeho kniha tak slavná, má mnohem lepší. Souhlasím s tvým hodnocením!

    OdpovědětVymazat
  2. :) Ještě, že napsal i další!

    OdpovědětVymazat