Výborné sci-fi pod 200 stran

0.4 je přepis příběhu patnáctiletého Kylea Strakera nahraného na starých audiokazetách. Popisuje v nich události pouhých pár dní, kdy se celý svět tak, jak ho znal, nenávratně změnil. Kazety byly nalezeny a kniha později vydána jako doklad "historie minulého světa".

Tuhle knížku jsem si vytrvale půjčovala v knihovně několik měsíců, ale pořád se mi do ní nechtělo. Pořád u mě totiž trochu přežívá předsudek, že kniha kratší než 200 stránek bude odbytá, nepropracovaná, zbytečná. Ale téma mě přece jenom lákalo, a kromě toho zklamání z krátké knihy je mnohem menší než z dlouhé... Nakonec jsem ji tedy otevřela. A několik hodin jsem se nebyla schopná odtrhnout.

Možná-že-svět-je-úplně-jiný-než-si-myslíme

Pokud si taky pořád myslíte, že na méně než 200 stránkách nejde rozehrát opravdu dobrý příběh, Mike Lancaster vás vyvede z omylu. 0.4 nemá jediné slabé nebo nezáživné místo. Vyprávění je svižné a tak trochu si připadáte, jako byste kazetu opravdu poslouchali - už kvůli tomu, že na konci každé kazety část schází, protože Kyle nebyl tak docela seznámený s technikou. Text je prokládaný "poznámkami redaktora", ve kterých vysvětluje pro "současnou" civilizaci už neznámé pojmy.

Abych nevyzradila zápletku, nechci se zabývat dějem. Nejvíc ze všeho se ale podle mě 0.4 podobá postapokalyptické tématice ve stylu Matrixu. Počítačový software, možná-že-svět-je-úplně-jiný-než-si-myslíme... a tak. Jestli vás tenhle typ sci-fi láká a potřebujete na pár hodin uniknout realitě, můžu 0.4 jenom doporučit.

Ačkoliv uzavřenější už by podle mě příběh být nemohl, Mike Lancaster našel způsob, jak na 0.4 navázat dalším dílem - 1.4. Ten vypadá nadmíru zajímavě, ale pokud jste 0.4 ještě nečetli, radši si ho nevyhledávejte, už anotace obsahuje spoilery.

Hodnocení: 4/5

Goodreads
Mike Lancaster: 0.4 Soumrak civilizace (0.4)
Fragment 2012 (2011)
1. vydání
168 stran
Přeložila Jana Hejná
(Obrázek: weheartit)

Zjistěte si, kde je to levnější

Žije se levněji v Miláně, nebo Düsseldorfu? Nakoupíte dráž v Dublinu, nebo Amsterdamu? A kde je levnější si zajít do divadla: ve Vancouveru, nebo v Moskvě? Díky webu s názvem Expatistan tohle všechno zjistíte, a možná uvidíte naše města v trochu jiném světle.

Expat je zkrácenina slova expatriate - to je člověk, který (dočasně) bydlí v pro něj cizí zemi. Než se tam přestěhuje, není od věci si zjistit, kolik tam vlastně takové bydlení stojí. A nejen bydlení, ale taky jídlo, hygienické potřeby, lístky do kina, tramvajenka anebo třeba benzín. Díky Expatistanu můžete ceny těchhle, ale i mnoha dalších věcí zjistit, a to v desítkách měst po celém světě. Data vkládají sami uživatelé (můžete přispět i vy!), tedy obyvatelé konkrétních měst - důvěryhodnější zdroj si těžko můžete přát.

Na stránkách najdete Cost of Living World Map anebo seznam měst podle Cost of Living Indexu. Jeho středem je čistě náhodou Praha a od její hodnoty 100 se odvíjí všechna ostatní města. Překvapilo mě zjištění, že Praha je prakticky nejlevnějším (západním) hlavním městem. Levněji se žije už pouze na východ od nás. Na druhou stranu nejdražším městem je podle seznamu Oslo následované Curychem a Londýnem. Ceny v jednotlivých městech si můžete přepočítat na české koruny nebo jinou vám sympatickou měnu, anebo můžete porovnat ceny ve dvou městech, která vás zajímají (věděli jste, že v Londýně je dráž než v New Yorku?).

Expatistan se určitě skvěle hodí i pro dovolenou - nemusíte se nutně chtít přestěhovat. Informace tam uvedené se ale přece jen musí brát trochu s rezervou. Za prvé, ceny jsou zprůměrované (těžko můžete u kolonky "letní šaty v módním řetězci" vyplnit jednu konkrétní cenu, stejně tak u poledního menu v restauraci nebo třeba toaletního papíru) - někde se dá koupit levněji, někde dráž. A za druhé, pokud byste se do některého z pro nás dražších měst opravdu stěhovali třeba za prací, budete (s nějvětší pravděpodobností) vydělávat větší částky než u nás - takže vám tamější ceny budou připadat mnohem přívětivější.

(Obrázky: weheartit a Fash n Chips via weheartit)

Vyberte si svou love story

Mnoho povyku pro nic nabízí hned dvě romance. Takže si vyberte: povzdychávání nebo jiskření? Něžnosti nebo sarkasmus? Romantický princ nebo trochu drsňák?

Číslo jedna

Chráněnec aragonského prince Claudio se asi po pěti minutách zamiluje do Hery. Za dva dny se mají brát. Hera je však neprávem obviněna z nemravného chování a Claudio i princ tomu bez jakýchkoliv pádných důkazů uvěří a zostudí ji přímo na svatbě. Tohle opravdu není ideální začátek společného soužití. I přes to, že se nakonec všechno vysvětlí a Claudio nemůže uvěřit, jak mohl být tak hloupý a věřit takovým pomluvám, když přece Heru nade všechno miluje.

Mezihra

Nicméně tohle není psychologický román, ale hra, která má dobře skončit a mozek diváka v alžbětinském divadle příliš nezatížit. To se podařilo nejlépe v postavách strážníků a hlavně strážmistra, který komolí nejrůznější slova a v Globu z něj museli brečet smíchy. Nakonec to jsou právě oni, kdo odhalí zradu a pomohou všechno dát na pravou míru.

Číslo dvě

A konečně moje oblíbená dějová linka hry: Benedik a Beatricie, kteří se na začátku naprosto nesnášejí a neustále po sobě házejí sarkastickými poznámkami. Ani on, ani ona nemají v úmyslu vstupovat do manželství. Jejich okolí si ale usmyslí, že pokud jim nikdo není dost dobrý, možná pro sebe navzájem budou přímo ideální. A tak Benedikovi namluví, že je do něj Beatricie beznadějně zamilovaná - a naopak. Co se stane potom, si asi domyslíte. Je to asi tak klasické téma, že bylo zpracované do bezpočtu romantických filmů a knih. Já mu rozhodně dávám přednost před romantickým vzdycháním Hery a Claudia.

Česky nebo anglicky?

Mnoho povyku pro nic jsem přečetla v překladu Jiřího Joska v dvojjazyčném vydání. Na jedné straně je text anglicky, a na druhé můžete porovnávat s češtinou. Můj původní plán byl číst anglicky, a pokud opravdu nebudu vědět, podívat se na češtinu. Už na první stránce ale bylo naprosto jasné, že je třeba zvolit jinou taktiku, protože na Shakespeara v originále (ačkoliv to bylo poměrně nové, upravované vydání) zkrátka ještě nemám... Oceňuju ale, že takové vydání je u nás vůbec k dispozici.

Nebo v divadle?

Pražské Divadlo v Dlouhé začalo Mnoho povyku pro nic hrát právě tenhle víkend. Legrační je, že hlavní dějovou linií je pro ně právě Beatricie s Benedikem - ačkoliv název hry sám napovídá, že by to měla být Hera a Claudio. Mně je to sympatické, protože právě v jejich části příběhu se podle mě skrývá to zábavné a stále aktuální. Ve fotogalerii jsou k dispozici i obrázky, které naznačují, že scéna a kostýmy jsou přesunuty do současnosti. Nejsem zrovna fanoušek modernizování klasiky, ale určitě se na Mnoho povyku pro nic zajdu podívat... je to Shakespeare!

Hodnocení: 3,5/5

Goodreads
William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic (Much Ado About Nothing)
Nakladatelství Romeo 2000 (1599)
1. vydání
173 stran
Překlad Jiří Josek
(Obrázek: Katalog Vědecké knihovny Olomouc)

Kvetoucí Paříž

V rubrice Link budu nepravidelně sdílet odkazy na vtipné, hezké nebo zajímavé věci, které mě zaujaly ve světě internetu.

Na Paris in Four Months, blogu Švédky žijící v Paříži, se včera objevila nádherná série fotek z pařížského parku Promenade Plantée. Okamžitě jsem se do nich zamilovala a dívám se na ně už asi počtvrté. Jestli vás tohle naprosto nenažhaví na jaro, tak už nevím! Celý článek najdete tady. A já jdu ven pokochat se nějakým pražským parkem.