Windsor is coming

Britská královna Alžběta a princ Philip navštívili 24. června ateliéry v Belfastu, kde se točí seriál Game of Thrones. Jako fanoušek jak seriálu, tak britské monarchie jsem si nemohla odpustit aspoň tuhle fotku, která je prostě k nezaplacení. Pár dalších je třeba tady.

(Obrázek: Facebook The British Monarchy)

Útěk hlučným světem

Nový svět, ve kterém žije Todd Hewitt, je naplněný virem Hluku. Každý slyší myšlenky každého, včetně zvířat. Ženy kvůli němu zemřely. A tak Todd žije ve městě Prentisstown, které jako jediné na planětě po válce zůstalo. Za měsíc mu bude třináct, což znamená, že se konečně, jako poslední ve městě, stane mužem.

Tohle všechno platí - dokud Todd náhodně neobjeví mezeru, trhlinu v Hluku, která vůbec nemá existovat. Dívku, která vůbec nemá existovat. Než se stačí vzpamatovat, má před sebou dlouhou cestu z Prentisstownu, zatímco ho pronásleduje šílený kazatel a armáda.

Svížné, ale zbytečně protahované

Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se začetla. Styl vyprávění je sice svižný a překlad takový, jako byste s někým prostě mluvili - ale věcí, které jsou v Novém světě jiné a na které si musíte zvykat, je dost. Postupem času přibývá narážek na minulost, ke kterým se ale dalších 150 nebo 200 stránek vůbec nic nedozvíte. Příběh se tak skládá strašně pomalu a je jenom na vás, jestli na to přistoupíte nebo vás to otráví. Mně připadá, že to Patrick Ness natahuje až moc - až jsem měla dojem, že už mě to, co se v Novém světě ve skutečnosti stalo, vlastně tolik nezajímá.

Drsné, ale málo uvěřitelné

Hlas nože je psaný pohledem Todda. Tomu je sice dvanáct, ale klidně byste mu mohli hádat šestnáct nebo víc, kdybyste to nevěděli. Jak příběh postupuje, atmosféra je čím dál víc ponurá a bezútěšná. Tohle rozhodně není kniha pro dvanáctileté děti. Todd a Viola jsou na útěku. Kdyby se nechali dostihnout, čekala by je smrt.

Problém č. 1: Můžete vůbec útěk udělat zábavným? Ano, ale s pomocí podivných zvratů. Jako třeba že hlavní postavy honí chlápek, který by technicky měl být několikrát mrtvý.

Problém č. 2: Sice jsou na útěku, ale není možné, aby celé odpoledne/noc/den běželi. S puchýři na nohou. Působí to sice dramaticky, ale nejde tomu věřit.

Nejsem si jistá, co způsobilo takové nadšení okolo série Chaos, potažmo okolo samotného autora. (To, že jsem Hlas nože začala číst, bylo koneckonců právě díky ohlasům z pár blogů a Goodreads.) Idea příběhu z jiné planety a "odvrácená strana" jejího osidlování sice není špatná, ale tím pořád-někam-jdeme dějem jí Patrick Ness moc atraktivity nedodal. Dám ale určitě šanci dalšímu dílu a třeba zjistím, že jsem se v hodnocení unáhlila.

Hodnocení: 3/5

Patrick Ness: Hlas nože (The Knife of Never Letting Go)
Nakladatelství Jota 2011 (2008)
1. vydání
376 stran
Překlad Jan Kozák
(Obrázek: goodreads.com)

Ze supermarketu do světa venku

Pár měsíců po přečtení Monumentu 14 se mi dostal do rukou i druhý díl série, Nebe v plamenech.

Do divočiny

Příběh jsme opustili ve chvíli, kdy se skupina čtrnácti dětí, které přežily sérii katastrof uvnitř supermarketu, rozděluje. Menší část, včetně vypravěče Deana, zůstává v supermarketu, a větší část, včetně Deanova mladšího bratra Alexe, se vydává autobusem do divočiny směrem na letiště v Denveru, kde by měla čekat záchrana.

Z města Monument do Denveru je to 70 kilometrů. Vzduch je plný jedovatých chemikálií, které vám podle krevní skupiny mohou způsobit krvácející puchýře, paranoidní představy, nebo z vás udělat agresivního násilníka. V tom "lepším" případě vás postihne "jen" reprodukční neschopnost. Ze světa venku je tak nejen pohřebiště dopravních prostředků, jimž se působením chemikálií ničí pneumatiky, ale taky lidí.

Ani v supermarketu Greenway to není tak bezpečné, jak by se mohlo zdát. Svět "zvenku" pronikne i tam. Všichni hrdinové si sáhnou na samé dno svých sil. Autorka se s nimi rozhodně nepáře a i když jsem tak nějak tušíla, že to asi dopadne dobře (no vážně, o čem by byl třetí díl, kdyby všichni umřeli?), stejně jsem byla většinu času napjatá jako struna.

Dva úhly pohledu

V knize se tentokrát střídají pohledy Deana a Alexe. Autorce se moc dobře nepodařilo je oba osobnostně rozlišit, občas mi připadalo, že na to snad v zápalu psaní zapomněla. Kdyby jednotlivé kapitoly nebyly odlišeny typem písma, klidně byste si oba mohli splést.

Emmy Laybourne druhým dílem série rozhodně nezklamala. Nebe v plamenech je skvěle napsané, téměř každá kapitola končí cliffhangerem, konec je jedno nepřetržíté drama. To všechno dělá z něj dělá knihu, kterou přečtete za odpoledne. Pokud od ní čekáte právě to, co koneckonců splnil i Monument 14, je to správná volba.

Hodnocení: 4/5

Goodreads
Emmy Laybourne: Nebe v plamenech (Sky on Fire)
Nakladatelství Baronet 2013 (2013)
1. vydání
224 stran
Překlad Zuzana Ľalíková
(Obrázek: goodreads.com)

Výborné sci-fi pod 200 stran

0.4 je přepis příběhu patnáctiletého Kylea Strakera nahraného na starých audiokazetách. Popisuje v nich události pouhých pár dní, kdy se celý svět tak, jak ho znal, nenávratně změnil. Kazety byly nalezeny a kniha později vydána jako doklad "historie minulého světa".

Tuhle knížku jsem si vytrvale půjčovala v knihovně několik měsíců, ale pořád se mi do ní nechtělo. Pořád u mě totiž trochu přežívá předsudek, že kniha kratší než 200 stránek bude odbytá, nepropracovaná, zbytečná. Ale téma mě přece jenom lákalo, a kromě toho zklamání z krátké knihy je mnohem menší než z dlouhé... Nakonec jsem ji tedy otevřela. A několik hodin jsem se nebyla schopná odtrhnout.

Možná-že-svět-je-úplně-jiný-než-si-myslíme

Pokud si taky pořád myslíte, že na méně než 200 stránkách nejde rozehrát opravdu dobrý příběh, Mike Lancaster vás vyvede z omylu. 0.4 nemá jediné slabé nebo nezáživné místo. Vyprávění je svižné a tak trochu si připadáte, jako byste kazetu opravdu poslouchali - už kvůli tomu, že na konci každé kazety část schází, protože Kyle nebyl tak docela seznámený s technikou. Text je prokládaný "poznámkami redaktora", ve kterých vysvětluje pro "současnou" civilizaci už neznámé pojmy.

Abych nevyzradila zápletku, nechci se zabývat dějem. Nejvíc ze všeho se ale podle mě 0.4 podobá postapokalyptické tématice ve stylu Matrixu. Počítačový software, možná-že-svět-je-úplně-jiný-než-si-myslíme... a tak. Jestli vás tenhle typ sci-fi láká a potřebujete na pár hodin uniknout realitě, můžu 0.4 jenom doporučit.

Ačkoliv uzavřenější už by podle mě příběh být nemohl, Mike Lancaster našel způsob, jak na 0.4 navázat dalším dílem - 1.4. Ten vypadá nadmíru zajímavě, ale pokud jste 0.4 ještě nečetli, radši si ho nevyhledávejte, už anotace obsahuje spoilery.

Hodnocení: 4/5

Goodreads
Mike Lancaster: 0.4 Soumrak civilizace (0.4)
Fragment 2012 (2011)
1. vydání
168 stran
Přeložila Jana Hejná
(Obrázek: weheartit)

Zjistěte si, kde je to levnější

Žije se levněji v Miláně, nebo Düsseldorfu? Nakoupíte dráž v Dublinu, nebo Amsterdamu? A kde je levnější si zajít do divadla: ve Vancouveru, nebo v Moskvě? Díky webu s názvem Expatistan tohle všechno zjistíte, a možná uvidíte naše města v trochu jiném světle.

Expat je zkrácenina slova expatriate - to je člověk, který (dočasně) bydlí v pro něj cizí zemi. Než se tam přestěhuje, není od věci si zjistit, kolik tam vlastně takové bydlení stojí. A nejen bydlení, ale taky jídlo, hygienické potřeby, lístky do kina, tramvajenka anebo třeba benzín. Díky Expatistanu můžete ceny těchhle, ale i mnoha dalších věcí zjistit, a to v desítkách měst po celém světě. Data vkládají sami uživatelé (můžete přispět i vy!), tedy obyvatelé konkrétních měst - důvěryhodnější zdroj si těžko můžete přát.

Na stránkách najdete Cost of Living World Map anebo seznam měst podle Cost of Living Indexu. Jeho středem je čistě náhodou Praha a od její hodnoty 100 se odvíjí všechna ostatní města. Překvapilo mě zjištění, že Praha je prakticky nejlevnějším (západním) hlavním městem. Levněji se žije už pouze na východ od nás. Na druhou stranu nejdražším městem je podle seznamu Oslo následované Curychem a Londýnem. Ceny v jednotlivých městech si můžete přepočítat na české koruny nebo jinou vám sympatickou měnu, anebo můžete porovnat ceny ve dvou městech, která vás zajímají (věděli jste, že v Londýně je dráž než v New Yorku?).

Expatistan se určitě skvěle hodí i pro dovolenou - nemusíte se nutně chtít přestěhovat. Informace tam uvedené se ale přece jen musí brát trochu s rezervou. Za prvé, ceny jsou zprůměrované (těžko můžete u kolonky "letní šaty v módním řetězci" vyplnit jednu konkrétní cenu, stejně tak u poledního menu v restauraci nebo třeba toaletního papíru) - někde se dá koupit levněji, někde dráž. A za druhé, pokud byste se do některého z pro nás dražších měst opravdu stěhovali třeba za prací, budete (s nějvětší pravděpodobností) vydělávat větší částky než u nás - takže vám tamější ceny budou připadat mnohem přívětivější.

(Obrázky: weheartit a Fash n Chips via weheartit)

Vyberte si svou love story

Mnoho povyku pro nic nabízí hned dvě romance. Takže si vyberte: povzdychávání nebo jiskření? Něžnosti nebo sarkasmus? Romantický princ nebo trochu drsňák?

Číslo jedna

Chráněnec aragonského prince Claudio se asi po pěti minutách zamiluje do Hery. Za dva dny se mají brát. Hera je však neprávem obviněna z nemravného chování a Claudio i princ tomu bez jakýchkoliv pádných důkazů uvěří a zostudí ji přímo na svatbě. Tohle opravdu není ideální začátek společného soužití. I přes to, že se nakonec všechno vysvětlí a Claudio nemůže uvěřit, jak mohl být tak hloupý a věřit takovým pomluvám, když přece Heru nade všechno miluje.

Mezihra

Nicméně tohle není psychologický román, ale hra, která má dobře skončit a mozek diváka v alžbětinském divadle příliš nezatížit. To se podařilo nejlépe v postavách strážníků a hlavně strážmistra, který komolí nejrůznější slova a v Globu z něj museli brečet smíchy. Nakonec to jsou právě oni, kdo odhalí zradu a pomohou všechno dát na pravou míru.

Číslo dvě

A konečně moje oblíbená dějová linka hry: Benedik a Beatricie, kteří se na začátku naprosto nesnášejí a neustále po sobě házejí sarkastickými poznámkami. Ani on, ani ona nemají v úmyslu vstupovat do manželství. Jejich okolí si ale usmyslí, že pokud jim nikdo není dost dobrý, možná pro sebe navzájem budou přímo ideální. A tak Benedikovi namluví, že je do něj Beatricie beznadějně zamilovaná - a naopak. Co se stane potom, si asi domyslíte. Je to asi tak klasické téma, že bylo zpracované do bezpočtu romantických filmů a knih. Já mu rozhodně dávám přednost před romantickým vzdycháním Hery a Claudia.

Česky nebo anglicky?

Mnoho povyku pro nic jsem přečetla v překladu Jiřího Joska v dvojjazyčném vydání. Na jedné straně je text anglicky, a na druhé můžete porovnávat s češtinou. Můj původní plán byl číst anglicky, a pokud opravdu nebudu vědět, podívat se na češtinu. Už na první stránce ale bylo naprosto jasné, že je třeba zvolit jinou taktiku, protože na Shakespeara v originále (ačkoliv to bylo poměrně nové, upravované vydání) zkrátka ještě nemám... Oceňuju ale, že takové vydání je u nás vůbec k dispozici.

Nebo v divadle?

Pražské Divadlo v Dlouhé začalo Mnoho povyku pro nic hrát právě tenhle víkend. Legrační je, že hlavní dějovou linií je pro ně právě Beatricie s Benedikem - ačkoliv název hry sám napovídá, že by to měla být Hera a Claudio. Mně je to sympatické, protože právě v jejich části příběhu se podle mě skrývá to zábavné a stále aktuální. Ve fotogalerii jsou k dispozici i obrázky, které naznačují, že scéna a kostýmy jsou přesunuty do současnosti. Nejsem zrovna fanoušek modernizování klasiky, ale určitě se na Mnoho povyku pro nic zajdu podívat... je to Shakespeare!

Hodnocení: 3,5/5

Goodreads
William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic (Much Ado About Nothing)
Nakladatelství Romeo 2000 (1599)
1. vydání
173 stran
Překlad Jiří Josek
(Obrázek: Katalog Vědecké knihovny Olomouc)

Kvetoucí Paříž

V rubrice Link budu nepravidelně sdílet odkazy na vtipné, hezké nebo zajímavé věci, které mě zaujaly ve světě internetu.

Na Paris in Four Months, blogu Švédky žijící v Paříži, se včera objevila nádherná série fotek z pařížského parku Promenade Plantée. Okamžitě jsem se do nich zamilovala a dívám se na ně už asi počtvrté. Jestli vás tohle naprosto nenažhaví na jaro, tak už nevím! Celý článek najdete tady. A já jdu ven pokochat se nějakým pražským parkem.