Svět knihy aneb Už to není, co to bývalo

Na Svět knihy jsem se tentokrát dostala doslova na poslední chvíli, v neděli okolo druhé odpoledne. Moc času nebylo, ale věděla jsem, že po promeškaném loňsku prostě musím letos jít.

Po pravdě, nevím, kdy jsem na Světu knihy byla úplně poprvé (Lenko, pamatuješ si to?). Vím ale to, že to bylo naprosto super, všude strašně moc knih a lidí, kteří je chtěli číst. A taky slev, samozřejmě. Bylo to v době před tím, než jsem se o každé nové knize dozvěděla na internetu a taky před tím, než můj seznam knih ke čtení čítal stovky položek. Na Světu knihy se mi prostě líbila ta atmosféra - nikdy mě moc nezajímaly besedy s autory ani podepisování knížek.

Takže jsem se na Výstaviště v neděli vypravila, a nebylo to tak úplně ono. Paradoxně to může být tím, že tam poslední den nebylo tolik lidí, ale to je pro mě spíš pozitivum než cokoli jiného. Možná za to může určitá monotónnost vystavovatelů - pořád stejné stánky na stejných místech. Nebo to, že nabídka knih je omezená na aktuální tituly posledních pár let - prostě to, co najdete v knihkupectvích, s nějakou menší slevou (kterou by některé internetové obchody dost možná trumfly). A taky to může být tím, že třeba (nejen) v YA spíš přesedlávám na anglické verze knih. (Angličtinu nabízel jenom jeden stojan u Slovartu, a to ještě nic moc.) Každopádně mi Svět knihy připadal tento rok trošku zatuchlý, protože se za posledních pár let vůbec nezměnil (když nepočítáme hlavního vystavovatele, kterým byly letos skandinávské země).

Není to tak, že bych si nic nekoupila (být na veletrhu hodinu před zavřením znamená, že některé stánky nabízí na všechno slevy třeba padesát procent, takže za cenu jedné knihy si můžete koupit dvě), ale ani nemůžu říct, že bych letos byla vyloženě nadšená, jako tomu bývalo dřív. O tom, že Svět knihy je jediná zdejší významnější knihomolská akce, ale stejně není pochyb.

(Zdroj prvního obrázku)