TOP 5 #6: Příběhy, jejichž výjimečnost mě minula

V šestém vydání TOP 5 jsme se s Lenkou z Létám na Pegasu podívaly na příběhy, které jsou sice populární, ale nás vůbec neoslnily.

Knihy Paula Coelha
Popularita tohoto brazilského autora je pro mě do značné míry pořád záhadou. Všechny jeho knihy totiž mají duchovní rozměr, což dnes může, ale většinou spíš nemusí být zárukou úspěchu. Coelho to vyhrál asi tím, že kombinuje různé prvky křesťanství, katolického mysticismu a různých moderních duchovních směrů typu new age. Kompaktní celek to sice netvoří, ale vypadá to jednoduše a docela přitažlivě. Po příběhové stránce můžu doporučit Ďábla a slečnu Chantal (recenze), Valkýry (recenze) mi ale Coelha nadobro znechutily.

Typický coelhovský citát, který s křesťanství nemá nic společného a dokonale pasuje k jeho překombinované filozofii.

Marvel filmy
Komiksový gigant před lety začínal nenápadně filmy jako Blade, Spider-Man a X-Men. Tři díly Spider-Mana s Tobeym Maguirem pořád patří mezi moje nejoblíbenější superhrdinovské filmy. A současně taky poslední, které se mi od Marvelu líbily. Od té doby Marvel přichází s oživením dalších a dalších postav, od Hulka přes Kapitána Ameriku až po Thora, mezítím pořád nastavuje X-Men a k tomu přidává další díly Avengers, kde se superhrdinové setkávají v jednom filmu. Mezi lety 2016 a 2019 má vzniknout 13 filmů. V repertoáru Marvelu už jsou i bizarnosti typu Ant-Man a Doctor Strange. Je docela fascinující, že na tohle lidi pořád chodí, protože ty příběhy se opakují, vtipy na mě nějak nefungují a je naprosto jasné, že jediným důvodem, proč se všechny postavy pořád vrací, je vyhlídka vydělání dalších pár milionů dolarů.

Na této stránce najdete taky užitečný návod, jak za sebou avengerovské filmy chronologicky následují, kdybyste měli chuť na marvelovskou filmovou noc (pro otrlé - je jich 11)

Divergence
Tuhle dystopii jsem četla ještě před tím, než se z ní stal ten filmový kolos, kterým je teď. A nezanechala ve mě vůbec žádný dojem; nebyla lepší ani horší než další průměrné dystopie, se kterými se po Hunger Games roztrhl pytel. Hlavní postavy mi byly nesympatické, ten svět mě nebavil a příběh byl podaný nezáživně. Přesto se ale z Divergence stal světový hit, což mě trochu mrzí vzhledem k jiným příběhům podobného, které by si filmové zpracování a úspěch zasloužily mnohem víc.

Jan Hřebejk atd. a české tragikomedie
Česká kinematografie poslední doby (a možná i celkově) je smutně jednotvárná. Většinou sestává z komedií, a v posledních dvou dekádách se k nim přidaly i takzvané "tragikomedie" nebo "hořké komedie". Ty sestávají většinou z bloudění několika postav, které se mají špatně a na konci jsou na tom často ještě hůř. Typicky: Horem pádem, Medvídek, U mě dobrý, Příběhy obyčejného šílenství... Je to asi nějaká diagnóza moderní doby - lidi se mají špatně (nebo mají aspoň ten pocit), tak chtějí vidět film o ještě větších zoufalcích, aby si mohli říct, že jejich život je vlastně docela fajn. Já tuhle hru vážně hrát nechci a přála bych si, aby filmaři konečně začali využívat i zajímavých historických námětů, kterých je v české historii dostatek.

No jo, vždyť takhle žijou obyčejný lidi...

Padesát odstínů šedi a spol.
Je mi jasné, že tenhle typ literatury tu byl vždycky. Byl ale nenápadný a když ho někdo četl, dělal tak někde ve skrytu svého pokoje. Od Padesáti odstínů šedi se ale, zdá se, čtení erotické literatury, která ve prospěch lechtivých scén často rezignuje na příběh, odtabuizovalo. V knihkupectvích jsou vystavené hned vedle klasických románů pro ženy, jejich vydání provázejí masivní reklamní kampaně, a ženy už nemají potřebu si je balit do novin, aby nikdo nemohl v autobuse přečíst titulek. Vážně, jak se tohle stalo?

...nebo tak

Máte rádi některé z věcí, které jsem zmínila? Podělte se se mnou o svůj pohled!

(Zdroje obrázků: Avengers, Divergence, Horem pádem, ostatní weheartit)

TOP 5 #5: Příběhy, u kterých jsem brečela

Čtení je pro mě o emocích. Pokud ve mě kniha nevyvolá emoce, pokud si po jejím dočtení nepřipadám mrtvě, a pokud nebrečím, hledám dál. Příběhy, u kterých jsem brečela, si pamatuju, protože to znamená, že se dostaly dál, než jen na povrch. Rozhodně jich bylo víc než pět. Rozhodla jsem se sem dát pár těch, které nejsou tak známé nebo očividné.

Vášeň a cit (Becoming Jane)
Po tomhle filmu jsem brečela tak moc, že jsem ho znova nemohla pustit. Český název naprosto vystihuje obsah (ten anglický je Becoming Jane). Je to napůl biografický příběh Jane Austen (Anne Hathaway) a její lásky Toma Lefroye (můj oblíbený James McAvoy). Pokud víte, jak to s jejím milostným životem ve skutečnosti bylo, nejspíš už i tušíte konec. Film je to krásný, prostředím přirozeně připomíná adaptace knih Jane Austen. Příběh se jim částečně taky podobá, ale pro mě byl mnohem silnější.

Jeden den (One Day)
Příběh je o přátelích Emmě (Anne Hathaway) a Dexterovi (Jim Sturgess), kteří se vídají každý rok jeden den. Navzájem se svěřují s tím, jak válčí se životem. A neuvědomují si, že spolu by jim to možná šlo mnohem líp. Je to jak film, jak kniha. Po tom, co mě zasáhl film, jsem si chtěla hned přečíst i knížku, pořád na mě ale čeká. Tenhle rok ji ale vážně přečtu, i když vím, že mi to znovu zlomí srdce. Hodně.

Delirium (Lauren Oliver)
Delirium je ve skutečnosti trilogie. Zatím jsem z ní četla dva díly, a můžu vám říct jedno: první kniha funguje samostatně mnohem líp. Je to dystopický román o světě, ve kterém je láska nemocí. Teenageři v určitém věku dostanou lék, které je tohoto "nedostatku" navždy zbaví. Lena se ale několik týdnů před tím, než má přijít na řadu, zamiluje. Mezi knihami podobného žánru, které v poslední době vycházejí, se Delirium trochu ztrácí, ale nenechte se zmást. Je to úžasné.

Panství Downton
Nebyla jsem si jistá, jaký z "mých" seriálů sem dát, protože skoro u každého jsem v určitých momentech už uronila pár slz. Vyhrává ale Panství Downton, které mě poslední dobou dojímá už jenom tím, že je to Panství Downton. Ale vážně: v tom příběhu je tolik dramatických a dojemných dějových linií s nepředvídatelnými zvraty, že se mnou zůstává, nehledě na to, že oficiálně už skončil. (Já ale umím šetřit, takže mi ještě zbývají téměř dvě celé série!)

The Perks of Being a Wallflower/Ten, kdo stojí v koutě (Stephen Chbosky)
Tahle knížka pro mě znamená strašně moc. Když ji otevřu, téměř na každé stránce mám podtrhané citáty, protože ke mně tolik mluvila. Hlavní postava Charlie, který vždycky stál tak nějak v koutě a moc mu to nevadilo, poznává život spolu se staršími kamarády. Je knihomol, a o všem přemýlí trochu víc, než ostatní. Nenechte se zmást malým rozsahem. Zlomilo mi to srdce, ale bylo to úžasné.

Projekt TOP 5 pořádáme společně s Lenkou z Létám na Pegasu. Nezapomeňte se podívat taky na její článek!

Jaké příběhy vás zaručeně dojmou?

(Obrázky: Becoming Jane, Panství Downton, ostatní weheartit)

TOP 5 #4: Postavy, se kterými bych šla (nejen) na rande

Tohle téma zbožňuju. Do knižních/filmových/seriálových postav se zamilovávám každou chvíli, takže mě hned napadaly desítky, se kterými bych šla (nejen) na rande. (Dobře, přiznejme si to, chci si je vzít.)

Současně jsem si ale uvědomila několik věcí: 1) hodně mých lásek už do značné míry vyhaslo, 2) to, že je nějaká postava skvělá, neznamená, že bychom se k sobě hodili a 3) příliš mnoho filmových a seriálových postav mám ráda ne pro jejich charakter, ale proto, že mám ráda herce, který je hraje.

To jsou důvody, proč v mém seznamu není třeba Jacob Black z Twilight (2 a možná i 1), Eragon (2 a 3), Jon Snow z Game of Thrones (2 a 3), Legolas z Pána prstenů (3), James Ford z Lost (3)... a hodně dalších.

Původně jsem si myslela, že největším problémem pro mě bude vybrat TOP 5. Vzhledem k tomu, že všechny postavy pochází z mých absolutně nejoblíbenějších knih/sérií, nebylo to zdaleka tak těžké, jako vybrat doprovodné obrázky. Rozhodla jsem se ale nic víc nepsat. Pokud jste to četli, tak budete vědět, a pokud ne... lepší doporučení ode mě aktuálně ani nemůžete dostat!

 

TOP 5 je projekt, který nepravidelně děláme s Lenkou z Létám na Pegasu. Budeme rády, pokud se přidáte na svém blogu nebo nám svoji TOP 5 napíšete do komentářů.

(Omlouvám se za několikadenní zpoždění tohohle článku!)

Étienne St. Clair (Polibek pro Annu)

Harry Potter

Jesse de Silva (Mediátor) 

Peeta Mellark (Hunger Games)

Adrian Ivashkov (Vampire Academy)

(Obrázky: weheartit a web megcabot.com)

TOP 5 #3: Obálky knih, které byly lepší než jejich obsah

 

Fascinuje mě, jak velkou moc mají obálky knih. Jak nepřitažlivě některé knihy vypadají, a přitom uvnitř skrývají úplný poklad. Obálka je to, co vás na knize zaujme, a pokud výsledek v knihkupectví vypadá, jako bych ho dělala já ve Photoshopu, maximálně se tomu někdo zasměje, ale určitě si tu knihu nekoupí. Pak ale existuje druhý extrém: obsah knihy sice není nic moc, ale vydavatel jí dá tak krásnou obálku, že si někdo jako já řekne, že není možné, aby byla špatná. V dnešním TOP 5, což je projekt, který děláme společně s Lenkou z Létám na Pegasu, jsme se podívaly na knihy, které byly lepší než jejich obsah.

Blue Bloods (Melissa de la Cruz) & True Blood (Charlaine Harris)
Obě série jsem objevila někdy v době, kdy jsem strašně moc chtěla číst upíří příběhy a u nás jich bylo zoufale málo. (Bohužel jsem od té doby zjistila, že existují jenom dvě upíří série, které se mi opravdu líbí.) Obě mají nááádherné obálky, přesně takhle mají upírské knihy vypadat (porovnejte s českými)! Ale uvnitř to je plytké a nezajímavé. Blue Bloods je něco jako Gossip Girl: New York, high society... a upíři. A True Blood je tak trochu detektivka z nějakého amerického maloměsta, která má hodně dílů a všechny postavy tam jsou strašně otravné.

Pád (Lauren Kate)
Tohle je fakt utrpení. Série s anděly, osudovou láskou, milostným trojúhelníkem, internátní školou a děsnou hlavní hrdinku. Ta obálka sice s příběhem vůbec nesouvisí, ale je krásná.

Zakletý v čase (Audrey Niffenegger) - recenze
Jediný důvod, proč jsem si v Levných knihách koupila knihu ve starší verzi (s děsnou obálkou), bylo novější vydání, které mě zaujalo na první pohled. Ta obálka je úžasná a výjimečně taky docela koresponduje s obsahem.  Příběh je ale slabý, zbytečně dlouhý, postavy nesympatické, a vztah ústředních  hrdinů dost neupřímný.

Pod nekonečnou oblohou (Veronica Rossi)
Zajímavé dystopické téma, ale příběh, který ve mně nezanechal vůbec nic. A krásná duhová obálka, která mění barvy podle toho, jak ji natočíte. Vůbec se mi ji nechtělo vrátit do knihovny!

I dnes se můžete na TOP 5 podívat i u Lenky! Do TOP 5 se můžete zapojit i se svým blogem nebo napsat do komentářů.

(Obrázky: já a Goodreads)

TOP 5 #2: Příběhy, které nepotřebovaly pokračování/měly skončit dřív

 

Po dvou týdnech je zpátky projekt TOP 5, který jsme vytvořily společně s Lenkou z Létám na Pegasu. Tentokrát o příbězích, které měly skončit dřív (nebo příběhů, u kterých autoři nevěděli, že by je měli nechat být).

Více o projektu najdete tady a předchozí příspěvek o vedlejších postavách, které byly lepší, než hlavní tady. Připojte se a napište svůj seznam na svůj blog nebo do komentářů!

Deník princezny (film)
Deník princezny je jeden z mých nejmilovanějších filmů. Jeden z těch, které mi zaručeně přinesou dobrou náladu bez žádných vedlejších efektů, kdykoliv je vidím. A právě protože je tak skvělý, odmítám uznat existenci druhého dílu, který je prostě příšerný. Nijak nenavazuje na ten předchozí - prostě, tvůrci se rozhodli, že budou úplně vařit z vody. Neinspirovali se už ani dalšími knihami ze série od Meg Cabot, která byla předlohou k prvnímu dílu. V tom duchu taky úplně odmítli pracovat s tím, že Mia na konci prvního dílu skončila šťastně s Michaelem (ach!), a najednou jí začali hledat ženicha. Pro mě bude i nadále existovat jenom první díl!

Piráti z Karibiku
Musím někoho přesvědčovat o kvalitě prvních tří dílů? Pro mě prostě nemají chybu. Problém ale byl, když někoho napadlo sérii i přes epický konec oživit. A když z ústřední trojice herců dva odmítli. Vznikl tak film, který se sice v některých věcech strašně podobá těm předchozím (ve stylu: kde už jsme tohle viděli?), zároveň se jim ale nemůže rovnat. Pocitově už to prostě není stejné. V roce 2017 (šest (!) let po uvedení Na vlnách podivna) přijde další pokus s názvem Dead Men Tell No Tales. Tentokrát přijal i Orlando Bloom.

Glee
Tenhle seriál nikdy nebyl dokonalý, přesto jsem ho vždycky sledovala s radostí a s nadšením. Dostal se mi pod kůži. Písničky z něj jsem jeden čas poslouchala nonstop. Ale tvůrci nevěděli, kdy skončit. Celý příběh glee clubu/školního sboru New Directions začal, když byla většina hlavních hrdinů ve druhém ročníku na střední. Cíl glee clubu byl vyhrát národní kolo soutěže školních sborů. To se podařilo ve třetí sérii. Bohužel se ale pokračovalo - někteří ústřední hrdinové ustoupili do pozadí, některé seriál sledoval na vysoké a do původního glee clubu přibyli noví členové. A v tu chvíli to přestalo být ono. Nechtěla jsem se dívat na staré zápletky s novými herci a přitom vzpomínat na to, jak dobré to bývalo. Po tom, co zemřel Cory Monteith, představitel jedné ze stěžejních rolí, a seriál pokračoval ještě dvě série bez něj, rozhodla jsem se zachovat si ty dobré vzpomínky, které jsem měla.

Vlci z Mercy Falls (Maggie Stiefvater)
Nedávno jsem na tuto sérii psala recenzi, která byla docela pozitivní. Má tři díly, podle mě ale nejlíp fungoval ten první. Byl skvěle promyšlený a skončil tak, že nebylo potřeba se strachovat o to, co s hrdiny bude dál. Prostě budou šťastně spolu. Pak ale přišel další díl, který příběh uchopil a znovu ho začal kroutit - což podle mě bylo zbytečné. Vadilo mi, že jsem s hrdiny mohla strávit dvě další knihy? Ne. Ale to nemění můj názor na to, že ne všechny příbehy potřebují víc dílů, aby zapůsobily.

Twilight (Stephenie Meyer)
Stephenie Meyer očividně patří mezi autory, kteří něco napsali a nemůžou to opustit. Zatímco čekám, až napíše něco nového, ona vydá k desátému výročí vydání Twilight knihu Life and Death: Twilight Reimagined. Což je úplně to samé, jako Twilight, akorát jsou vyměněny genderové role většiny postav. Edward je Edythe. Bella je Beau. Jacob je Julie (!). Alice je Archie. Emmett je Eleanor. Mám pokračovat v tom, jak zbytečné to je? Mám ráda Twilight, ale už bych ho nechala být. Doufám, že Stephenie Meyer dostane brzo nějaký lepší nápad.

Přečtěte si TOP 5 taky u Lenky!

(Obrázky: weheartit, Glee a já)

TOP 5 #1: Vedlejší postavy, které máme radši, než ty hlavní

Při psaní tohoto článku jsem si uvědomila, že mám vlastně většinu hlavních postav ráda. Když je poznám a pochopím, proč se chovají tak, jak se chovají, je těžké s nimi aspoň nesoucítit, když už je přímo nezbožňuju. Ale ne vždycky se to povede a jsou i hlavní hrdinové nesnesitelní. Ať už tím, že jsou moc kladní nebo naopak příliš vypočítaví nebo arogantní... Prostě bych je nejradši propleskla. V prvním příspěvku z nového projektu TOP 5 (více o něm najdete tady), který jsme vymyslely s Lenkou z Létám na Pegasu, si můžete přečíst o vedlejších postavách, kterým jsem fandila víc, než těm hlavním.

Melanie Hamiltonová-Wilkesová (Margaret Mitchell: Jih proti severu)
Jih proti severu je plný války, strádání a smutku, které se proplétají příběhem. Hlavní hrdinka Scarlett O'Harová s nepřízní osudu bojuje po svém - bezohledností, arogancí a nepřístupností. Melanie v příběhu stojí jako pomyslný maják, okolo kterého se točí život ostatních postav. Vždycky v lidech vidí to nejlepší. Potřeby ostatních staví před ty svoje. Je moudrá. Je laskává a ohleduplná. Stojí v ostrém kontrastu vůči ostatním postavám, které bojují se svými vášněmi. Má jasno ve svých morálních zásadách, a nikdy z nich nesleví. Ačkoliv se na začátku jeví jako slabá a naivní, až postupem času se ukáže, že ji nedokáže nic zlomit - až na chatrné zdraví. Melanie je taková, jaký by si přál být každý v těžkých dobách, ale i v časech, kdy člověka nic netrápí.

Paul Varjak (Truman Capote: Snídaně u Tiffanyho)
Nenápadný spisovatel, který se přistěhuje do jednoho z newyorských činžáků a jeho život se tím obrátí vzhůru nohama. Potká tajemnou Holly Golightly, která na jednu stranu působí předčasně vyspěle, na druhou je ale naivní a pořád čeká na svůj šťastný konec, který si chce ulehčit tak, že si vezme některého z bohatých mužů, kteří si ji vydržují. Pořád pasivně čeká, že se všechny její problémy nějak záhadně vyřeší a ona pro to nebude muset nic udělat. O Paulovi toho vlastně moc nevíme. Poznáváme ho jenom v souvislosti (a v kontrastu) s Holly, která si z něj udělá důvěrníka, který snáší její výbušné nálady a melancholické stavy. Paul se ale zamiluje a... zbytek už je historie. (Jestli dobrá, nebo špatná ale závisí na tom, jestli se díváte na film nebo čtete knížku - konce se totiž liší!)

(Paul Varjak je mimochodem jméno vytvořené za účely filmu. V Capoteho novele, v níž je vypravěčem, není jeho jméno zmíněno.)

Damon Salvatore (Vampire Diaries)
Byla jsem v pokušení napsat do nadpisu "kdokoliv". Protože to by přibližně shrnulo můj vztah k hlavní hrdince seriálu Eleně Gilbert. Je to ten typ hlavní hrdinky, která jde vždycky přesně tam, kde na ni čeká nějaké nebezpečí (takže po pár dílech už přestanete doufat, že se možná poučí). Která je z nějakých důvodů všude oblíbená, všechno jí jde a má o ni zájem několik kluků včetně 120 let starých bratrů-upírů. A přitom nikdy neudělá nic, co by mě přimělo si ji oblíbit. Oproti tomu Damon Salvatore (až na tu lehkou vadu, že je jako většina dalších mužských postav zamilovaný do Eleny) je ten badass upíří hrdina, kterého v životě prostě někdy potřebujeme. Nejdřív nedělá skoro nic jiného než zabíjí lidi, ale pak se projeví jeho citlivá stránka a najednou je na dobré straně, takže mu můžeme bez obav fandit. V jednom kuse má v ruce skleničku whisky a sebe hází kolem sebe sarkastickými poznámkami. A abych nezapomněla, hraje ho Ian Somerhalder. Ach, skoro je mi líto, že jsem se na Vampire Diaries přestala dívat.

Princ Philip, vévoda z Edinburghu (Královna)

Při přemýšlení o dalších postavách se mi neočekávaně vybavil film, který jsem viděla už před pěknou řádkou let: Královna. V té době na mě dost zapůsobil, a pořád si myslím, že je skvělý. Odehrává se těsně po smrti princezny Diany a ukazuje, jak se tahle událost projevila v královské rodině uvnitř i navenek. Většina děje se točí kolem královny Alžběty II. To asi nikoho nepřekvapí. Na ní je vždycky hlavní odpovědnost, na ní byl tlak veřejnosti, aby smrt Diany přijala jako smrt člena královské rodiny, a ne jako soukromou záležitost. Okolo ní se ve filmu objevuje mimo jiné princ Philip. Ten občas něco ironického zahlásí a skoro vždycky působí dojmem, že ho nic nerozhází a že celou situaci bere celkem s klidem (přestože královna přemýšlí chvílemi dokonce o abdikaci). Takhle působí i ve skutečnosti. Jeho osobnost ale vždycky bude velkou záhadou, stejně jako ostatní členové královské rodiny. Všichni znají jejich obličeje, ale je samotné nikdy znát nebudou. Tím spíš, že málokterý životopisec nebo filmař se kdy princi Philipovi věnoval. (Právě teď ale čtu jednu z mála knih, kdy se tak - alespoň částečně - stalo.)

Jace Wayland (Cassandra Clare: Mortal Instruments)
Ke Clary, hlavní postavě série, mám sice lepší vztah než k Eleně - ale je to další z těch hrdinek, které pořád zbytečně chodí někam, kam nemají, což vážně nemám ráda. Jace je rozervaný hrdina se značně komplikovanou historií, který se často chová nesnesitelně arogantně. Taky je hrozně sarkastický a zahleděný do sebe. Ale hlavně je to pořádně badass Lovec stínů, který dokáže sejmout jakéhokoli démona, vlkodlaka, upíra a podobnou havěť, co se pohybuje po New Yorku bez vědomí běžných lidí. Uvnitř je samozřejmě citlivý, ale tuhle stránku ukazuje jenom Clary. Kterou miluje tak osudově a jasně, že se mi to nikdy nechtělo moc věřit. (Paradoxně nejvíc jsem tomu nejvíc věřila ve filmu City of Bones, kdy jsem si poprvé oblíbila Clary, kterou hrála Lily Collins. Škoda, že další díl se nechystá.)

Nezapomeňte se podívat k Lence na její TOP 5 a zapojte se do TOP 5 spolu s námi - na svém blogu nebo v komentářích!

(Zdroje obrázků: Adolf Born (Mitchellová, Margaret: Jih proti severu, Naše vojsko, Praha 1991, 30./1. vydání), Paul, Damon, Philip, Jace)

Nový projekt: TOP 5!

S Lenkou z Létam na pegasu jsme vymyslely společný projekt! Je super mít nevirtuální kamarádku-bloggerku, protože můžete jít do kavárny, hodiny si povídat o blozích a knihách a příbězích a odejít s tím, že máte vymyšlenou novou sérii článků na blog. Psát jenom recenze je přece jenom po čase trochu nuda - a kromě toho nečtu zas tak rychle, aby sem mohlo přibýt něco nového každých pár dní.

Projekt jsme pojmenovaly jednoduše TOP 5. To sice není nic nového, ale slíbily jsme si, že témata budou netradiční, občas ironická a (snad) originální. Čerpat budeme ze všech příběhů - knih, filmů i seriálů, na žánru ani stáří vůbec nezáleží, bereme všechno! Jde nám prostě o zábavu a odlehčení.

Neodvažujeme se dát TOP 5 nějakou pravidelnost - nové články budou přibývat prostě jednou za čas. Jak nám to vyjde! Žádný stres.

A vy se samozřejmě můžete zapojit taky! Buď na svém blogu (pošlete nám odkaz!) nebo jenom v komentáři pod článkem. A jaká máme připravená témata?

#1 VEDLEJŠÍ POSTAVY, KTERÉ MÁME RADŠI, NEŽ TY HLAVNÍ

#2 PŘÍBĚHY, KTERÉ NEPOTŘEBOVALY POKRAČOVÁNÍ/MĚLY SKONČIT DŘÍV

#3 OBÁLKY KNIH, KTERÉ BYLY LEPŠÍ, NEŽ JEJICH OBSAH
#4 POSTAVY, SE KTERÝMI BYCH ŠLA (NEJEN) NA RANDE

...a další budou následovat!

Náš první článek se objeví už brzy. Těšíme se taky na ty vaše!