Ze supermarketu do světa venku

Pár měsíců po přečtení Monumentu 14 se mi dostal do rukou i druhý díl série, Nebe v plamenech.

Do divočiny

Příběh jsme opustili ve chvíli, kdy se skupina čtrnácti dětí, které přežily sérii katastrof uvnitř supermarketu, rozděluje. Menší část, včetně vypravěče Deana, zůstává v supermarketu, a větší část, včetně Deanova mladšího bratra Alexe, se vydává autobusem do divočiny směrem na letiště v Denveru, kde by měla čekat záchrana.

Z města Monument do Denveru je to 70 kilometrů. Vzduch je plný jedovatých chemikálií, které vám podle krevní skupiny mohou způsobit krvácející puchýře, paranoidní představy, nebo z vás udělat agresivního násilníka. V tom "lepším" případě vás postihne "jen" reprodukční neschopnost. Ze světa venku je tak nejen pohřebiště dopravních prostředků, jimž se působením chemikálií ničí pneumatiky, ale taky lidí.

Ani v supermarketu Greenway to není tak bezpečné, jak by se mohlo zdát. Svět "zvenku" pronikne i tam. Všichni hrdinové si sáhnou na samé dno svých sil. Autorka se s nimi rozhodně nepáře a i když jsem tak nějak tušíla, že to asi dopadne dobře (no vážně, o čem by byl třetí díl, kdyby všichni umřeli?), stejně jsem byla většinu času napjatá jako struna.

Dva úhly pohledu

V knize se tentokrát střídají pohledy Deana a Alexe. Autorce se moc dobře nepodařilo je oba osobnostně rozlišit, občas mi připadalo, že na to snad v zápalu psaní zapomněla. Kdyby jednotlivé kapitoly nebyly odlišeny typem písma, klidně byste si oba mohli splést.

Emmy Laybourne druhým dílem série rozhodně nezklamala. Nebe v plamenech je skvěle napsané, téměř každá kapitola končí cliffhangerem, konec je jedno nepřetržíté drama. To všechno dělá z něj dělá knihu, kterou přečtete za odpoledne. Pokud od ní čekáte právě to, co koneckonců splnil i Monument 14, je to správná volba.

Hodnocení: 4/5

Goodreads
Emmy Laybourne: Nebe v plamenech (Sky on Fire)
Nakladatelství Baronet 2013 (2013)
1. vydání
224 stran
Překlad Zuzana Ľalíková
(Obrázek: goodreads.com)

Výborné sci-fi pod 200 stran

0.4 je přepis příběhu patnáctiletého Kylea Strakera nahraného na starých audiokazetách. Popisuje v nich události pouhých pár dní, kdy se celý svět tak, jak ho znal, nenávratně změnil. Kazety byly nalezeny a kniha později vydána jako doklad "historie minulého světa".

Tuhle knížku jsem si vytrvale půjčovala v knihovně několik měsíců, ale pořád se mi do ní nechtělo. Pořád u mě totiž trochu přežívá předsudek, že kniha kratší než 200 stránek bude odbytá, nepropracovaná, zbytečná. Ale téma mě přece jenom lákalo, a kromě toho zklamání z krátké knihy je mnohem menší než z dlouhé... Nakonec jsem ji tedy otevřela. A několik hodin jsem se nebyla schopná odtrhnout.

Možná-že-svět-je-úplně-jiný-než-si-myslíme

Pokud si taky pořád myslíte, že na méně než 200 stránkách nejde rozehrát opravdu dobrý příběh, Mike Lancaster vás vyvede z omylu. 0.4 nemá jediné slabé nebo nezáživné místo. Vyprávění je svižné a tak trochu si připadáte, jako byste kazetu opravdu poslouchali - už kvůli tomu, že na konci každé kazety část schází, protože Kyle nebyl tak docela seznámený s technikou. Text je prokládaný "poznámkami redaktora", ve kterých vysvětluje pro "současnou" civilizaci už neznámé pojmy.

Abych nevyzradila zápletku, nechci se zabývat dějem. Nejvíc ze všeho se ale podle mě 0.4 podobá postapokalyptické tématice ve stylu Matrixu. Počítačový software, možná-že-svět-je-úplně-jiný-než-si-myslíme... a tak. Jestli vás tenhle typ sci-fi láká a potřebujete na pár hodin uniknout realitě, můžu 0.4 jenom doporučit.

Ačkoliv uzavřenější už by podle mě příběh být nemohl, Mike Lancaster našel způsob, jak na 0.4 navázat dalším dílem - 1.4. Ten vypadá nadmíru zajímavě, ale pokud jste 0.4 ještě nečetli, radši si ho nevyhledávejte, už anotace obsahuje spoilery.

Hodnocení: 4/5

Goodreads
Mike Lancaster: 0.4 Soumrak civilizace (0.4)
Fragment 2012 (2011)
1. vydání
168 stran
Přeložila Jana Hejná
(Obrázek: weheartit)

Zjistěte si, kde je to levnější

Žije se levněji v Miláně, nebo Düsseldorfu? Nakoupíte dráž v Dublinu, nebo Amsterdamu? A kde je levnější si zajít do divadla: ve Vancouveru, nebo v Moskvě? Díky webu s názvem Expatistan tohle všechno zjistíte, a možná uvidíte naše města v trochu jiném světle.

Expat je zkrácenina slova expatriate - to je člověk, který (dočasně) bydlí v pro něj cizí zemi. Než se tam přestěhuje, není od věci si zjistit, kolik tam vlastně takové bydlení stojí. A nejen bydlení, ale taky jídlo, hygienické potřeby, lístky do kina, tramvajenka anebo třeba benzín. Díky Expatistanu můžete ceny těchhle, ale i mnoha dalších věcí zjistit, a to v desítkách měst po celém světě. Data vkládají sami uživatelé (můžete přispět i vy!), tedy obyvatelé konkrétních měst - důvěryhodnější zdroj si těžko můžete přát.

Na stránkách najdete Cost of Living World Map anebo seznam měst podle Cost of Living Indexu. Jeho středem je čistě náhodou Praha a od její hodnoty 100 se odvíjí všechna ostatní města. Překvapilo mě zjištění, že Praha je prakticky nejlevnějším (západním) hlavním městem. Levněji se žije už pouze na východ od nás. Na druhou stranu nejdražším městem je podle seznamu Oslo následované Curychem a Londýnem. Ceny v jednotlivých městech si můžete přepočítat na české koruny nebo jinou vám sympatickou měnu, anebo můžete porovnat ceny ve dvou městech, která vás zajímají (věděli jste, že v Londýně je dráž než v New Yorku?).

Expatistan se určitě skvěle hodí i pro dovolenou - nemusíte se nutně chtít přestěhovat. Informace tam uvedené se ale přece jen musí brát trochu s rezervou. Za prvé, ceny jsou zprůměrované (těžko můžete u kolonky "letní šaty v módním řetězci" vyplnit jednu konkrétní cenu, stejně tak u poledního menu v restauraci nebo třeba toaletního papíru) - někde se dá koupit levněji, někde dráž. A za druhé, pokud byste se do některého z pro nás dražších měst opravdu stěhovali třeba za prací, budete (s nějvětší pravděpodobností) vydělávat větší částky než u nás - takže vám tamější ceny budou připadat mnohem přívětivější.

(Obrázky: weheartit a Fash n Chips via weheartit)

Vyberte si svou love story

Mnoho povyku pro nic nabízí hned dvě romance. Takže si vyberte: povzdychávání nebo jiskření? Něžnosti nebo sarkasmus? Romantický princ nebo trochu drsňák?

Číslo jedna

Chráněnec aragonského prince Claudio se asi po pěti minutách zamiluje do Hery. Za dva dny se mají brát. Hera je však neprávem obviněna z nemravného chování a Claudio i princ tomu bez jakýchkoliv pádných důkazů uvěří a zostudí ji přímo na svatbě. Tohle opravdu není ideální začátek společného soužití. I přes to, že se nakonec všechno vysvětlí a Claudio nemůže uvěřit, jak mohl být tak hloupý a věřit takovým pomluvám, když přece Heru nade všechno miluje.

Mezihra

Nicméně tohle není psychologický román, ale hra, která má dobře skončit a mozek diváka v alžbětinském divadle příliš nezatížit. To se podařilo nejlépe v postavách strážníků a hlavně strážmistra, který komolí nejrůznější slova a v Globu z něj museli brečet smíchy. Nakonec to jsou právě oni, kdo odhalí zradu a pomohou všechno dát na pravou míru.

Číslo dvě

A konečně moje oblíbená dějová linka hry: Benedik a Beatricie, kteří se na začátku naprosto nesnášejí a neustále po sobě házejí sarkastickými poznámkami. Ani on, ani ona nemají v úmyslu vstupovat do manželství. Jejich okolí si ale usmyslí, že pokud jim nikdo není dost dobrý, možná pro sebe navzájem budou přímo ideální. A tak Benedikovi namluví, že je do něj Beatricie beznadějně zamilovaná - a naopak. Co se stane potom, si asi domyslíte. Je to asi tak klasické téma, že bylo zpracované do bezpočtu romantických filmů a knih. Já mu rozhodně dávám přednost před romantickým vzdycháním Hery a Claudia.

Česky nebo anglicky?

Mnoho povyku pro nic jsem přečetla v překladu Jiřího Joska v dvojjazyčném vydání. Na jedné straně je text anglicky, a na druhé můžete porovnávat s češtinou. Můj původní plán byl číst anglicky, a pokud opravdu nebudu vědět, podívat se na češtinu. Už na první stránce ale bylo naprosto jasné, že je třeba zvolit jinou taktiku, protože na Shakespeara v originále (ačkoliv to bylo poměrně nové, upravované vydání) zkrátka ještě nemám... Oceňuju ale, že takové vydání je u nás vůbec k dispozici.

Nebo v divadle?

Pražské Divadlo v Dlouhé začalo Mnoho povyku pro nic hrát právě tenhle víkend. Legrační je, že hlavní dějovou linií je pro ně právě Beatricie s Benedikem - ačkoliv název hry sám napovídá, že by to měla být Hera a Claudio. Mně je to sympatické, protože právě v jejich části příběhu se podle mě skrývá to zábavné a stále aktuální. Ve fotogalerii jsou k dispozici i obrázky, které naznačují, že scéna a kostýmy jsou přesunuty do současnosti. Nejsem zrovna fanoušek modernizování klasiky, ale určitě se na Mnoho povyku pro nic zajdu podívat... je to Shakespeare!

Hodnocení: 3,5/5

Goodreads
William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic (Much Ado About Nothing)
Nakladatelství Romeo 2000 (1599)
1. vydání
173 stran
Překlad Jiří Josek
(Obrázek: Katalog Vědecké knihovny Olomouc)

Kvetoucí Paříž

V rubrice Link budu nepravidelně sdílet odkazy na vtipné, hezké nebo zajímavé věci, které mě zaujaly ve světě internetu.

Na Paris in Four Months, blogu Švédky žijící v Paříži, se včera objevila nádherná série fotek z pařížského parku Promenade Plantée. Okamžitě jsem se do nich zamilovala a dívám se na ně už asi počtvrté. Jestli vás tohle naprosto nenažhaví na jaro, tak už nevím! Celý článek najdete tady. A já jdu ven pokochat se nějakým pražským parkem.

Kdo je Mara Dyerová?

Znáte to, když od nějaké knížky vůbec nic nečekáte a ona vám naprosto vyrazí dech? Tak přesně tohle se mi stalo s Marou.

Mara se s rodiči a dvěma bratry přestěhuje z Rhode Islandu na Floridu po tom, co přežila téměř bez škrábnutí zřícení budovy. Při něm zemřeli tři lidé včetně její nejlepší kamarádky a přítele. Trpí postraumatickou stresovou poruchou a hned od prvního dne v nové škole je jasné, že to nebude jednoduché. Halucinace, zablokované vzpomínky na den, kdy se její život obrátil vzhůru nohama... a samozřejmě sexy kluk s britským přízvukem, který má z nějakého důvodu zájem právě o ni.

Co se vlastně stalo?

Mysteriózní atmosféra knihy mi připomínala některé filmy od M. Night Shyamalana. Ticho před bouří, které vás nutí zbystřit všechny smysly a analyzovat všechno, co se v příběhu děje, aby vám něco neuniklo. To je ale nakonec docela těžké, protože Prozření Mary Dyerové se čte neskutečně rychle. Krátké, úderné kapitoly vás nenechají ani nadechnout a první osoba tady funguje úžasně - Maru si okamžitě oblíbíte.

Od začátku až do konce knihy jsem nevěděla, na čem vlastně jsem. Některé části knihy by se daly zaměnit za nějaké "klasické" YA - romantika, chemie mezi hlavními postavami, střední škola... Ale co ta poznámka na první straně? Je to celé mystifikace? Je Mara opravdu blázen? Odehrává se to všechno v její hlavě?  Maře se postupně vrací některé vzpomínky na osudnou noc, ale příběh se tím snad ještě víc zamotává. Na konci sice přijde pár nečekaných odhalení... ale autorka má v dalších dílech hodně co vysvětlovat.

Prozření Mary Dyerové je jedna z těch YA knih, u kterých rozhodně po pár stránkách konec neodhadnete. Je strhující, nehorázně napínavé a jsou jenom dvě věci, co budete chtít dělat po dočtení: opatřit si další díl nebo začít číst odznova.

Podle skutečnosti?

Autorka pro svou prvotinu, která poprvé vyšla v roce 2011, našla inspiraci ve skutečném příběhu, se kterým se seznámila jako začínající právnička. Jak moc se mu ten Mařin ve skutečnosti podobá není ale úplně jasné ani z "background story", kterou zveřejnila na oficiálních stránkách série. Druhý díl plánované trilogie se jmenuje Proměna Mary Dyerové (The Evolution of Mara Dyer), třetí se bude jmenovat The Retribution of Mara Dyer a vyjde letos.

Hodnocení: 5/5

Goodreads
Michelle Hodkin: Prozření Mary Dyerové (The Unbecoming of Mara Dyer)
Nakladatelství Slovart + Brio 2013 (2011)
1. vydání
368 stran
Překlad Jan Březovský a Tereza Nuckollsová
(Obrázek: goodreads.com)

Dorian Gray a mládí nade vše

Kdo by neměl rád Oscara Wildea. Jeho ironické komentáře, sarkasmus a senzačně zamotané hry. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že jeho jediný román Obraz Doriana Graye je naprosto jiný.

Především: Dorian Gray je asi nejotravnější postava, se kterou jsem kdy měla tu čest se setkat. Ze začátku příšerně nedospělý a naivní, po celou dobu arogantní a přesvědčený o vlastní důležitosti. Kromě toho je pod vlivem znuděného cynického lorda Henryho Wottona, který většinu svého času věnuje vymýšlení bizarních teorií o životě a jejich prezentaci při společenských sešlostech. A pak je tu ještě malíř Basil Hallward, který fanaticky obdivuje mladistvou krásu Doriana.

Navždy mladý

Obsah je asi notoricky známý: Basil Doriana namaluje a ten si usmyslí (pod vlivem lorda Henryho), že chce zůstat navždy mladý a krásný, protože mládí je to nejlepší, co může člověk mít, a bez něj už život nestojí za nic. A co se nestane: obraz se začne měnit, ale Dorian je pořád bez poskvrnky.

Jak je Dorian ze začátku naivní, po tomhle zjištěni rychle vystřízliví a využije to ve vlastní prospěch. Asi v půlce knihy děj poskočí o necelých dvacet let a my sledujeme, jakou spoušť Dorian nechává v životech lidí, se kterými se setká. A taky jak jeho krutost a arogance mění obraz, který Dorian střeží v zamčené místnosti svého domu, kam nikdo nemá přístup. Na jeho tváři se ale nemění vůbec nic, takže vypadá pořád stejně nevinně a čistě jako dvaceti.

Zhoubný vliv nudy

Jakkoliv se Dorian chová hrozně, je to právě Henry, který ho nakonec vždycky povzbudí k tomu, aby se tak choval dál - pod zástěrkou nějakého dalšího moudra. Je to Henry, kdo znuděně žongluje lidskými životy a nebere vážně svůj zhoubný vliv. Autor se pravděpodobně právě v této postavě trochu zvěčnil - nejspíš to byl právě ten typ, který byl v každé společnosti středem pozornosti a neustále okolo sebe házel cynické komentáře. Henry je ale takový cynik, že byste po pár minutách v jeho přítomnosti měli dojem, že svět je naprosto beznadějný.

Takže zdání klame: Henry není až laskavým glosátorem ve stylu lorda Goringa v Ideálním manželovi. Mezi postavami není nikdo, kdo by rozvířil příběh upadající potom mezi neustálými monology. Ve chvíli, kdy se nudíte, tam ale vpadne šokující, hořký závěr. Chybí mu hlubší vysvětlení a možná katarze. Otázkou ovšem je, jestli si ji někdo přeje - poté, co byl přes 200 stránek v Dorianově hlavě. Na konci jsem si přála jediné: aby proboha neexistoval nikdo takový, jako je Dorian. Je to to, co autor chtěl?

Hodnocení: 3/5

Goodreads
Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye (The Picture of Dorian Gray)
Nakladatelství Euromedia Group - Odeon 2011 (1890)
V tomto překladu 1. vydání
264 stran
Překlad Kateřina Hilská
(Obrázek: odeon-knihy.cz)