Užijte si nejradostnější a nejkrásnější čas v roce!
středa 23. prosince 2015
středa 16. prosince 2015
TOP 5 #4: Postavy, se kterými bych šla (nejen) na rande
Tohle téma zbožňuju. Do knižních/filmových/seriálových postav se zamilovávám každou chvíli, takže mě hned napadaly desítky, se kterými bych šla (nejen) na rande. (Dobře, přiznejme si to, chci si je vzít.)
Současně jsem si ale uvědomila několik věcí: 1) hodně mých lásek už do značné míry vyhaslo, 2) to, že je nějaká postava skvělá, neznamená, že bychom se k sobě hodili a 3) příliš mnoho filmových a seriálových postav mám ráda ne pro jejich charakter, ale proto, že mám ráda herce, který je hraje.
To jsou důvody, proč v mém seznamu není třeba Jacob Black z Twilight (2 a možná i 1), Eragon (2 a 3), Jon Snow z Game of Thrones (2 a 3), Legolas z Pána prstenů (3), James Ford z Lost (3)... a hodně dalších.
Původně jsem si myslela, že největším problémem pro mě bude vybrat TOP 5. Vzhledem k tomu, že všechny postavy pochází z mých absolutně nejoblíbenějších knih/sérií, nebylo to zdaleka tak těžké, jako vybrat doprovodné obrázky. Rozhodla jsem se ale nic víc nepsat. Pokud jste to četli, tak budete vědět, a pokud ne... lepší doporučení ode mě aktuálně ani nemůžete dostat!
Současně jsem si ale uvědomila několik věcí: 1) hodně mých lásek už do značné míry vyhaslo, 2) to, že je nějaká postava skvělá, neznamená, že bychom se k sobě hodili a 3) příliš mnoho filmových a seriálových postav mám ráda ne pro jejich charakter, ale proto, že mám ráda herce, který je hraje.
To jsou důvody, proč v mém seznamu není třeba Jacob Black z Twilight (2 a možná i 1), Eragon (2 a 3), Jon Snow z Game of Thrones (2 a 3), Legolas z Pána prstenů (3), James Ford z Lost (3)... a hodně dalších.
Původně jsem si myslela, že největším problémem pro mě bude vybrat TOP 5. Vzhledem k tomu, že všechny postavy pochází z mých absolutně nejoblíbenějších knih/sérií, nebylo to zdaleka tak těžké, jako vybrat doprovodné obrázky. Rozhodla jsem se ale nic víc nepsat. Pokud jste to četli, tak budete vědět, a pokud ne... lepší doporučení ode mě aktuálně ani nemůžete dostat!
TOP 5 je projekt, který nepravidelně děláme s Lenkou z Létám na Pegasu. Budeme rády, pokud se přidáte na svém blogu nebo nám svoji TOP 5 napíšete do komentářů.
(Omlouvám se za několikadenní zpoždění tohohle článku!)
Étienne St. Clair (Polibek pro Annu)
Harry Potter
Jesse de Silva (Mediátor)
Peeta Mellark (Hunger Games)
Adrian Ivashkov (Vampire Academy)
(Obrázky: weheartit a web megcabot.com)
pondělí 7. prosince 2015
Skrytý poklad mezi romány Jane Austen
Co se vám vybaví, když se řekne Jane Austen? Vsadím se, že Pýcha a předsudek. A možná ještě Rozum a cit. Slyšeli jste ale někdy o Northangerském opatství?
První část příběhu se odehrává v Bathu, kam sedmnáctiletá Catherine Morlandová na několik týdnů vyjede s rodinnými známými. Je okouzlená společenským životem - procházkami na kolonádě, plesy, koncerty a divadlem -, a taky svou společností. Hned se spřátelí s Isabellou a jejím úlisným bratrem Johnem, který na ni má samozřejmě zálusk. A taky s mnohem sympatičtějšími sourozenci Eleanor a Henrym Tilneyovými. Henryho city ohledně Catherine jsou ale značně nejasné. Po několika týdnech společenských zábav je Catherine pozvaná na návštěvu k Tilnyovým - do bývalého středověkého opatství Northanger.
Catherine ničím obzvlášť nevyniká. Nezpívá, nehraje na klavír ani nemaluje krajinky, jak se na správnou mladou dámu sluší, ani nevládne obzvlášť bystrým intelektem nebo znalostí lidské povahy. Zato nade všechno zbožňuje čtení hrůzostrašných románů. To všechno Jane Austen v románu báječně využila. Catherine je "skutečným" světem dosud nedotčená, a tak vůbec nerozumí Isabelliným ženským hrám, ani jí nedává smysl Johnovo neustálé vychloubání. Právě Catherinina bezelstnost je zdrojem mnoha vtipných situací. A jak do toho všeho zapadají gotické hrůzostrašné romány? Snad neexistuje středověký hrad - nebo opatství -, jehož pán by někde nevěznil nebohou manželku nebo aspoň netajil tajné chodby vedoucí ze skříní, nebo ano? Z pátrání po dobrodružství Catherine brzy vystřízliví. S citem k panu Tilneymu to bude samozřejmě jinak.
Obhajoba románů
Nejzajímavější na celém příběhu je sledovat vývoj hlavní postavy Catherine. V průběhu románu setkává s mnoha postavami, díky kterým pozná různá zákoutí lidské povahy, která jí dosud byla skrytá. Přesto ale nikdy nesestoupí na jejich úroveň a ve všech se snaží vidět to nejlepší. Bohužel na 200 stránkách nedostal moc velkou šanci pan Tilney. Asi to nebude můj nejoblíbenější "nápadník" z Austeniných románů, ale některé "jeho" pasáže jsou skvělé. Jane Austen ale románové pozadí využila k mnoha glosám o vztazích mužů a žen ("Catherine ani netušila, jakou má výhodu - nevěděla, že půvabná dívka s vřelým srdcem a vědomostmi nedotčenou myslí nemůže u chytrého mladíka neuspět" - 14. kapitola, strana 89), lidské povaze a taky literatuře. V několika pasážích tam sama nebo skrze některé postavy obhajuje čtení románů, které v době přelomu 18. a 19. století byly mnoha lidmi považovány za brak.
Hodnocení: 4/5
Goodreads
Jane Austen: Northangerské opatství (Northanger Abbey)
Nakladatelství Český spisovatel, 1994, v ČS první vydání
Překlad Eva Kondrysová
První část příběhu se odehrává v Bathu, kam sedmnáctiletá Catherine Morlandová na několik týdnů vyjede s rodinnými známými. Je okouzlená společenským životem - procházkami na kolonádě, plesy, koncerty a divadlem -, a taky svou společností. Hned se spřátelí s Isabellou a jejím úlisným bratrem Johnem, který na ni má samozřejmě zálusk. A taky s mnohem sympatičtějšími sourozenci Eleanor a Henrym Tilneyovými. Henryho city ohledně Catherine jsou ale značně nejasné. Po několika týdnech společenských zábav je Catherine pozvaná na návštěvu k Tilnyovým - do bývalého středověkého opatství Northanger.
Catherine ničím obzvlášť nevyniká. Nezpívá, nehraje na klavír ani nemaluje krajinky, jak se na správnou mladou dámu sluší, ani nevládne obzvlášť bystrým intelektem nebo znalostí lidské povahy. Zato nade všechno zbožňuje čtení hrůzostrašných románů. To všechno Jane Austen v románu báječně využila. Catherine je "skutečným" světem dosud nedotčená, a tak vůbec nerozumí Isabelliným ženským hrám, ani jí nedává smysl Johnovo neustálé vychloubání. Právě Catherinina bezelstnost je zdrojem mnoha vtipných situací. A jak do toho všeho zapadají gotické hrůzostrašné romány? Snad neexistuje středověký hrad - nebo opatství -, jehož pán by někde nevěznil nebohou manželku nebo aspoň netajil tajné chodby vedoucí ze skříní, nebo ano? Z pátrání po dobrodružství Catherine brzy vystřízliví. S citem k panu Tilneymu to bude samozřejmě jinak.
Obhajoba románů
Nejzajímavější na celém příběhu je sledovat vývoj hlavní postavy Catherine. V průběhu románu setkává s mnoha postavami, díky kterým pozná různá zákoutí lidské povahy, která jí dosud byla skrytá. Přesto ale nikdy nesestoupí na jejich úroveň a ve všech se snaží vidět to nejlepší. Bohužel na 200 stránkách nedostal moc velkou šanci pan Tilney. Asi to nebude můj nejoblíbenější "nápadník" z Austeniných románů, ale některé "jeho" pasáže jsou skvělé. Jane Austen ale románové pozadí využila k mnoha glosám o vztazích mužů a žen ("Catherine ani netušila, jakou má výhodu - nevěděla, že půvabná dívka s vřelým srdcem a vědomostmi nedotčenou myslí nemůže u chytrého mladíka neuspět" - 14. kapitola, strana 89), lidské povaze a taky literatuře. V několika pasážích tam sama nebo skrze některé postavy obhajuje čtení románů, které v době přelomu 18. a 19. století byly mnoha lidmi považovány za brak.
"Romány já nečtu" - "To už musí být, když vezmu do ruky román" - "Nemyslete si, že bych já čítal romány" - "Copak v románě je všechno možné." - Takové výroky jsou běžné. - "A copak to čtete, slečno - ?" "Ále - jenom román," odvětí mladá dáma a odloží jej s předtíranou lhostejností nebo i chvilkovým pocitem zahanbení. - "To je jenom Cecilia nebo Camilla nebo Bellinda." Nebo zkrátka některé jiné dílo, v němž se projevují náročné schopnosti lidského ducha a hluboké znalosti naší povahy, výstižné popisy jejích různorodých proměn a prudké gejzíry vtipu a humoru jsou zprostředkovány světu vybraným jazykem. (5. kapitola, strana 25)Možná bych šla v hodnocení ještě o stupínek nahoru, ale trošku mi vadil malý rozsah románu. Autorka do děje několikrát sama "vstupuje" a vysvětluje, že některou část příběhu přeskočí, aby to nebylo zbytečně dlouhé. Northangerské opatství je takový sladký bonbónek, který ale zůstává mimo zraky čtenářů. Jen pro porovnání: Pýcha a předsudek má na Goodreads už skoro 1,7 milionu hodnocení, a Opatství jen necelých 190 tisíc. Doufám, že na přečtení románu o hrdince, která miluje čtení, nalákám další čtenáře - já se k němu určitě zase vrátím.
Hodnocení: 4/5
Goodreads
Jane Austen: Northangerské opatství (Northanger Abbey)
Nakladatelství Český spisovatel, 1994, v ČS první vydání
Překlad Eva Kondrysová
neděle 29. listopadu 2015
TOP 5 #3: Obálky knih, které byly lepší než jejich obsah
Fascinuje mě, jak velkou moc mají obálky knih. Jak nepřitažlivě některé knihy vypadají, a přitom uvnitř skrývají úplný poklad. Obálka je to, co vás na knize zaujme, a pokud výsledek v knihkupectví vypadá, jako bych ho dělala já ve Photoshopu, maximálně se tomu někdo zasměje, ale určitě si tu knihu nekoupí. Pak ale existuje druhý extrém: obsah knihy sice není nic moc, ale vydavatel jí dá tak krásnou obálku, že si někdo jako já řekne, že není možné, aby byla špatná. V dnešním TOP 5, což je projekt, který děláme společně s Lenkou z Létám na Pegasu, jsme se podívaly na knihy, které byly lepší než jejich obsah.
Blue Bloods (Melissa de la Cruz) & True Blood (Charlaine Harris)
Obě série jsem objevila někdy v době, kdy jsem strašně moc chtěla číst upíří příběhy a u nás jich bylo zoufale málo. (Bohužel jsem od té doby zjistila, že existují jenom dvě upíří série, které se mi opravdu líbí.) Obě mají nááádherné obálky, přesně takhle mají upírské knihy vypadat (porovnejte s českými)! Ale uvnitř to je plytké a nezajímavé. Blue Bloods je něco jako Gossip Girl: New York, high society... a upíři. A True Blood je tak trochu detektivka z nějakého amerického maloměsta, která má hodně dílů a všechny postavy tam jsou strašně otravné.
Pád (Lauren Kate)
Tohle je fakt utrpení. Série s anděly, osudovou láskou, milostným trojúhelníkem, internátní školou a děsnou hlavní hrdinku. Ta obálka sice s příběhem vůbec nesouvisí, ale je krásná.
Zakletý v čase (Audrey Niffenegger) - recenzeJediný důvod, proč jsem si v Levných knihách koupila knihu ve starší verzi (s děsnou obálkou), bylo novější vydání, které mě zaujalo na první pohled. Ta obálka je úžasná a výjimečně taky docela koresponduje s obsahem. Příběh je ale slabý, zbytečně dlouhý, postavy nesympatické, a vztah ústředních hrdinů dost neupřímný.
Pod nekonečnou oblohou (Veronica Rossi)Zajímavé dystopické téma, ale příběh, který ve mně nezanechal vůbec nic. A krásná duhová obálka, která mění barvy podle toho, jak ji natočíte. Vůbec se mi ji nechtělo vrátit do knihovny!
I dnes se můžete na TOP 5 podívat i u Lenky! Do TOP 5 se můžete zapojit i se svým blogem nebo napsat do komentářů.
(Obrázky: já a Goodreads)
úterý 24. listopadu 2015
3 čtecí tipy
Dnes mám pro vás 3 tipy, jak trochu ozvláštnit čtecí rutinu, protože občas se čtení prostě stane něčím, co bychom měli/chtěli dělat, ale zrovna se nám do toho nechce. Zkuste číst trochu jinak!
1. Čtení náhlas
Taky vám připadá, že vaše rodina tráví až moc času u televize? Kam zmizely ty časy, kdy vám rodiče před spaním předčítali a vy jste se těšili na každou další kapitolu? Zkuste si (zase) společně číst! Příběhy ožijí úplně jiným způsobem. Pokud trávíte společně málo večerů, doporučuju životopisné knihy nebo knihy, ve kterých je množství kratších příběhů nebo kapitol o různých tématech. Určitě ne romány nebo nějaké napínavé příběhy - za dva týdny se budete těžko dostávat do příběhu a časem vás to otráví. Můžu doporučit životopis Věry Čáslavské (recenze) a příběhy manželek českých a československých prezidentů Deset žen z Hradu od Pavla Kosatíka. Chybu určitě neuděláte ani s Aristokratkami (recenze) nebo Arabským světem (recenze). A doma máme připravené příběhy manželek českých a československých premiérů Po boku od Petra Zídka.
2. Audioknihy
Před pár lety mě napadlo začít sérii Vampire Academy poslouchat, místo číst. A byl z toho jeden z mých nejlepších knižních zážitků. Dávno po tom, co jsem šla do postele, jsem ve tmě zírala do stropu a promítala si na něj to, co jsem poslouchala, protože to bylo TAK SUPER! Jsem si jistá, že by se mi to líbilo, i kdybych to četla klasicky, ale takhle to bylo prostě jiné a zajímavější. Každá postava má svůj specifický hlas, podle kterého ji identifikujete, a na začátku a na konci je hudba, kterou budu mít s Vampire Academy už navždycky spojenou. Chtěla bych říct, že to platilo u všech, ale pravda je taková, že jsem poslouchala jenom první tři díly a Rose a ostatní mám nejvíc spojené s vypravěčkou Khristine Hvam, která byla úžasná. Další díly už ale namluvil někdo jiný a už od začátku mi to vůbec nesedělo. Prostě to nebyla ta Rose, kterou jsem poslouchala už tolik hodin předtím, a nechtěla jsem si zkazit zážitek. Takže: audioknihy jsou super, pokud je super vypravěč. A taky neobyčejně praktické. Prostě se procházíte nebo přebíháte z jednoho místa na druhé a můžete při tom poslouchat svoji knihu, místo abyste ji nesli v ruce, protože všude je plno lidí nebo máte plné ruce nebo je zima. Doporučuju mít lepší sluchátka, než mám já, protože zjistíte, že je hluk v místech, kde byste to ani nečekali, a pak musíte pořád upravovat hlasitost. A v metru se nedá poslouchat vůbec (pokud to není vážně tak napínavé, že se spokojím i s budoucí nedoslýchavostí).
3. Zkuste cizí jazyk!
K čemu ty roky učení ve škole jsou, když ne k tomu, abyste angličtinu/němčinu/francouzštinu atd. používali? Uznávám, že na začátku je to trochu děsivé. Kniha, kterou bych normálně přečetla za pár dní, mi trvala několik týdnů. U ruky jsem měla slovník a každé slovíčko, které jsem nevěděla, jsem hledala. Ale vydržela jsem (hlavně kvůli všem těm YA knihám, které vycházely v angličtině a česká vydavatelství si toho boomu všimla až po několika letech). Pak jsem se zbavila slovníku - plno slovíček si jde domyslet, věřte mi. A dneska už mám za sebou i pro mě zatím největší výzvu - první dvě knihy ze Song of Ice and Fire/Game of Thrones, a chystám se na další. Pokud se bojíte začít z "opravdickými" knihami, zkuste nejdřív převyprávěné příběhy, které vycházejí v různých úrovních. Většinou strašně šidí děj, ale aspoň si vyzkoušíte, že to jde. Za poslední roky se hodně zlepšila nabídka anglických knih v českých knihkupectvích, v každém větším Luxoru nebo Dobrovském je velký výběr, často za nižší ceny než na Book Depository.
1. Čtení náhlas
Taky vám připadá, že vaše rodina tráví až moc času u televize? Kam zmizely ty časy, kdy vám rodiče před spaním předčítali a vy jste se těšili na každou další kapitolu? Zkuste si (zase) společně číst! Příběhy ožijí úplně jiným způsobem. Pokud trávíte společně málo večerů, doporučuju životopisné knihy nebo knihy, ve kterých je množství kratších příběhů nebo kapitol o různých tématech. Určitě ne romány nebo nějaké napínavé příběhy - za dva týdny se budete těžko dostávat do příběhu a časem vás to otráví. Můžu doporučit životopis Věry Čáslavské (recenze) a příběhy manželek českých a československých prezidentů Deset žen z Hradu od Pavla Kosatíka. Chybu určitě neuděláte ani s Aristokratkami (recenze) nebo Arabským světem (recenze). A doma máme připravené příběhy manželek českých a československých premiérů Po boku od Petra Zídka.
2. Audioknihy
Před pár lety mě napadlo začít sérii Vampire Academy poslouchat, místo číst. A byl z toho jeden z mých nejlepších knižních zážitků. Dávno po tom, co jsem šla do postele, jsem ve tmě zírala do stropu a promítala si na něj to, co jsem poslouchala, protože to bylo TAK SUPER! Jsem si jistá, že by se mi to líbilo, i kdybych to četla klasicky, ale takhle to bylo prostě jiné a zajímavější. Každá postava má svůj specifický hlas, podle kterého ji identifikujete, a na začátku a na konci je hudba, kterou budu mít s Vampire Academy už navždycky spojenou. Chtěla bych říct, že to platilo u všech, ale pravda je taková, že jsem poslouchala jenom první tři díly a Rose a ostatní mám nejvíc spojené s vypravěčkou Khristine Hvam, která byla úžasná. Další díly už ale namluvil někdo jiný a už od začátku mi to vůbec nesedělo. Prostě to nebyla ta Rose, kterou jsem poslouchala už tolik hodin předtím, a nechtěla jsem si zkazit zážitek. Takže: audioknihy jsou super, pokud je super vypravěč. A taky neobyčejně praktické. Prostě se procházíte nebo přebíháte z jednoho místa na druhé a můžete při tom poslouchat svoji knihu, místo abyste ji nesli v ruce, protože všude je plno lidí nebo máte plné ruce nebo je zima. Doporučuju mít lepší sluchátka, než mám já, protože zjistíte, že je hluk v místech, kde byste to ani nečekali, a pak musíte pořád upravovat hlasitost. A v metru se nedá poslouchat vůbec (pokud to není vážně tak napínavé, že se spokojím i s budoucí nedoslýchavostí).
3. Zkuste cizí jazyk!
K čemu ty roky učení ve škole jsou, když ne k tomu, abyste angličtinu/němčinu/francouzštinu atd. používali? Uznávám, že na začátku je to trochu děsivé. Kniha, kterou bych normálně přečetla za pár dní, mi trvala několik týdnů. U ruky jsem měla slovník a každé slovíčko, které jsem nevěděla, jsem hledala. Ale vydržela jsem (hlavně kvůli všem těm YA knihám, které vycházely v angličtině a česká vydavatelství si toho boomu všimla až po několika letech). Pak jsem se zbavila slovníku - plno slovíček si jde domyslet, věřte mi. A dneska už mám za sebou i pro mě zatím největší výzvu - první dvě knihy ze Song of Ice and Fire/Game of Thrones, a chystám se na další. Pokud se bojíte začít z "opravdickými" knihami, zkuste nejdřív převyprávěné příběhy, které vycházejí v různých úrovních. Většinou strašně šidí děj, ale aspoň si vyzkoušíte, že to jde. Za poslední roky se hodně zlepšila nabídka anglických knih v českých knihkupectvích, v každém větším Luxoru nebo Dobrovském je velký výběr, často za nižší ceny než na Book Depository.
neděle 15. listopadu 2015
TOP 5 #2: Příběhy, které nepotřebovaly pokračování/měly skončit dřív
Po dvou týdnech je zpátky projekt TOP 5, který jsme vytvořily společně s Lenkou z Létám na Pegasu. Tentokrát o příbězích, které měly skončit dřív (nebo příběhů, u kterých autoři nevěděli, že by je měli nechat být).
Více o projektu najdete tady a předchozí příspěvek o vedlejších postavách, které byly lepší, než hlavní tady. Připojte se a napište svůj seznam na svůj blog nebo do komentářů!
Deník princezny je jeden z mých nejmilovanějších filmů. Jeden z těch, které mi zaručeně přinesou dobrou náladu bez žádných vedlejších efektů, kdykoliv je vidím. A právě protože je tak skvělý, odmítám uznat existenci druhého dílu, který je prostě příšerný. Nijak nenavazuje na ten předchozí - prostě, tvůrci se rozhodli, že budou úplně vařit z vody. Neinspirovali se už ani dalšími knihami ze série od Meg Cabot, která byla předlohou k prvnímu dílu. V tom duchu taky úplně odmítli pracovat s tím, že Mia na konci prvního dílu skončila šťastně s Michaelem (ach!), a najednou jí začali hledat ženicha. Pro mě bude i nadále existovat jenom první díl!
Musím někoho přesvědčovat o kvalitě prvních tří dílů? Pro mě prostě nemají chybu. Problém ale byl, když někoho napadlo sérii i přes epický konec oživit. A když z ústřední trojice herců dva odmítli. Vznikl tak film, který se sice v některých věcech strašně podobá těm předchozím (ve stylu: kde už jsme tohle viděli?), zároveň se jim ale nemůže rovnat. Pocitově už to prostě není stejné. V roce 2017 (šest (!) let po uvedení Na vlnách podivna) přijde další pokus s názvem Dead Men Tell No Tales. Tentokrát přijal i Orlando Bloom.
Tenhle seriál nikdy nebyl dokonalý, přesto jsem ho vždycky sledovala s radostí a s nadšením. Dostal se mi pod kůži. Písničky z něj jsem jeden čas poslouchala nonstop. Ale tvůrci nevěděli, kdy skončit. Celý příběh glee clubu/školního sboru New Directions začal, když byla většina hlavních hrdinů ve druhém ročníku na střední. Cíl glee clubu byl vyhrát národní kolo soutěže školních sborů. To se podařilo ve třetí sérii. Bohužel se ale pokračovalo - někteří ústřední hrdinové ustoupili do pozadí, některé seriál sledoval na vysoké a do původního glee clubu přibyli noví členové. A v tu chvíli to přestalo být ono. Nechtěla jsem se dívat na staré zápletky s novými herci a přitom vzpomínat na to, jak dobré to bývalo. Po tom, co zemřel Cory Monteith, představitel jedné ze stěžejních rolí, a seriál pokračoval ještě dvě série bez něj, rozhodla jsem se zachovat si ty dobré vzpomínky, které jsem měla.
Nedávno jsem na tuto sérii psala recenzi, která byla docela pozitivní. Má tři díly, podle mě ale nejlíp fungoval ten první. Byl skvěle promyšlený a skončil tak, že nebylo potřeba se strachovat o to, co s hrdiny bude dál. Prostě budou šťastně spolu. Pak ale přišel další díl, který příběh uchopil a znovu ho začal kroutit - což podle mě bylo zbytečné. Vadilo mi, že jsem s hrdiny mohla strávit dvě další knihy? Ne. Ale to nemění můj názor na to, že ne všechny příbehy potřebují víc dílů, aby zapůsobily.
Stephenie Meyer očividně patří mezi autory, kteří něco napsali a nemůžou to opustit. Zatímco čekám, až napíše něco nového, ona vydá k desátému výročí vydání Twilight knihu Life and Death: Twilight Reimagined. Což je úplně to samé, jako Twilight, akorát jsou vyměněny genderové role většiny postav. Edward je Edythe. Bella je Beau. Jacob je Julie (!). Alice je Archie. Emmett je Eleanor. Mám pokračovat v tom, jak zbytečné to je? Mám ráda Twilight, ale už bych ho nechala být. Doufám, že Stephenie Meyer dostane brzo nějaký lepší nápad.
Přečtěte si TOP 5 taky u Lenky!
(Obrázky: weheartit, Glee a já)
pondělí 9. listopadu 2015
Moje první setkání s Harrym Holem aneb severská detektivka z Austrálie
Harry Hole, série od norského autora Jo Nesbøho, je snad nejpopulárnější severská detektivní série současnosti. Nakladatelství Kniha Zlin jí dalo krásné obálky, kterým se nevyrovnají ani ty originální. A ze všech stran je na ni slyšet samou chválu.
Pro začátek se musím přiznat k tomu, že detektivní žánr nepatří mezi moje oblíbené. Většinou je pro mě málo, aby
se příběh skládal jenom z vyšetřování zločinu. Chci vývoj postav a něco
zajímavého okolo. Pokud není řešení zločinu naprosto ohromující, že by
to přebilo i slabší příběh okolo, málokdy jsem spokojená. Čekala jsem ale, že právě v tomhle jsou severské detektivky jiné.
Nezáživné vyšetřování
Netopýr se paradoxně vůbec neodehrává na drsném severu, ale ve slunečné Austrálii. Harry Hole, osloský kriminalista, má sydneyským policistům pomoct s vyšetřováním znásilnění a vraždy norské dívky. Po úvodním seznámení s Andrewem, Harryho průvodcem, následuje vyšetřování. A je to přesně ten typ vyšetřování, kde není nic okolo - nebo nic, co by dokázalo upoutat moji pozornost. Harry s Andrewem někam jedou, něco zjišťují, pak jedou zpátky, porada, kde dostanou nové informace, a to se zase opakuje. Mezitím se Harry schází se Švédkou Birgittou, se kterou se seznámil hned na začátku vyšetřování. Až v poslední třetině knihy se děj zrychlí a objeví se pachatel - jedna z postav, která se velmi nenápadně a zdánlivě zbytečně objevila v průběhu knihy.
Netopýr je Nesbøho první kniha - a je to vidět. Je cítit snaha, aby všechno v příběhu mělo své místo. Útržky austrálské mytologie, minulost některých postav, různé příběhy. Většina z toho moc nefunguje - na konci mi připadalo, že většina těch věcí "navíc" byla v příběhu zbytečně. Spojitost vražd s austrálskými tradicemi je sice umně, ale pro mě nepříliš přesvědčivě načrtnutá. Zajímavý je ale jemný vhled do vztahů původních obyvatel Austrálie a dnešních Australanů (třeba to, jak jsou lidé podvědomě ostražití, aby Austrálce náhodou neurazili). Nesbø si evidentně dělal výzkum a chtěl z něj v knize použít co nejvíc. Třeba taky útržky australské angličtiny, které text netradičně oživují.
Antihrdina, který nemá pod kontrolou pití alkoholu
Harry Hole je podle webu jonesbo.cz "skutečným antihrdinou s nesnesitelnou povahou, zároveň je však nemožné ho nemít rád". Před lety Harry řídil pod vlivem alkoholu a zavinil tak smrt svého kolegy. Pravda se ale zamlčela. Harry s ní žije a většinou ulevuje svému svědomí nadměrným pitím alkoholu. V práci často používá neortodoxní metody typu zastrašování a někdy i násilí. A samozřejmě mu to projde a případ geniálně vyřeší. Ne, Harry mi vážně nedal příležitost, abych si ho oblíbila. To ale neznamená, že není dobře napsaný.
Role ostatních postav se pohybuje čistě jenom v rámci hlavní dějové linie. Je cítit, jak každé z nich Nesbø naplánoval začátek i konec působení na scéně, pár výstupů, za které už nejdou.
Moje první setkání se severskými detektivkami tedy nedopadlo podle mých představ. Kromě už zmíněných detailů o Austrálcích a procházením sydneyskými ulicemi mě nenapadá nic, čím by byl Netopýr nový nebo výjimečný.
Hodnocení: 3/5
Goodreads
Jo Nesbø: Netopýr (Flaggermusmannen)
Nakladatelství Kniha Zlín, 2013, druhé vydání
Překlad Kateřina Krištůfková
Nezáživné vyšetřování
Netopýr se paradoxně vůbec neodehrává na drsném severu, ale ve slunečné Austrálii. Harry Hole, osloský kriminalista, má sydneyským policistům pomoct s vyšetřováním znásilnění a vraždy norské dívky. Po úvodním seznámení s Andrewem, Harryho průvodcem, následuje vyšetřování. A je to přesně ten typ vyšetřování, kde není nic okolo - nebo nic, co by dokázalo upoutat moji pozornost. Harry s Andrewem někam jedou, něco zjišťují, pak jedou zpátky, porada, kde dostanou nové informace, a to se zase opakuje. Mezitím se Harry schází se Švédkou Birgittou, se kterou se seznámil hned na začátku vyšetřování. Až v poslední třetině knihy se děj zrychlí a objeví se pachatel - jedna z postav, která se velmi nenápadně a zdánlivě zbytečně objevila v průběhu knihy.
Netopýr je Nesbøho první kniha - a je to vidět. Je cítit snaha, aby všechno v příběhu mělo své místo. Útržky austrálské mytologie, minulost některých postav, různé příběhy. Většina z toho moc nefunguje - na konci mi připadalo, že většina těch věcí "navíc" byla v příběhu zbytečně. Spojitost vražd s austrálskými tradicemi je sice umně, ale pro mě nepříliš přesvědčivě načrtnutá. Zajímavý je ale jemný vhled do vztahů původních obyvatel Austrálie a dnešních Australanů (třeba to, jak jsou lidé podvědomě ostražití, aby Austrálce náhodou neurazili). Nesbø si evidentně dělal výzkum a chtěl z něj v knize použít co nejvíc. Třeba taky útržky australské angličtiny, které text netradičně oživují.
Antihrdina, který nemá pod kontrolou pití alkoholu
Harry Hole je podle webu jonesbo.cz "skutečným antihrdinou s nesnesitelnou povahou, zároveň je však nemožné ho nemít rád". Před lety Harry řídil pod vlivem alkoholu a zavinil tak smrt svého kolegy. Pravda se ale zamlčela. Harry s ní žije a většinou ulevuje svému svědomí nadměrným pitím alkoholu. V práci často používá neortodoxní metody typu zastrašování a někdy i násilí. A samozřejmě mu to projde a případ geniálně vyřeší. Ne, Harry mi vážně nedal příležitost, abych si ho oblíbila. To ale neznamená, že není dobře napsaný.
Role ostatních postav se pohybuje čistě jenom v rámci hlavní dějové linie. Je cítit, jak každé z nich Nesbø naplánoval začátek i konec působení na scéně, pár výstupů, za které už nejdou.
Moje první setkání se severskými detektivkami tedy nedopadlo podle mých představ. Kromě už zmíněných detailů o Austrálcích a procházením sydneyskými ulicemi mě nenapadá nic, čím by byl Netopýr nový nebo výjimečný.
Hodnocení: 3/5
Goodreads
Jo Nesbø: Netopýr (Flaggermusmannen)
Nakladatelství Kniha Zlín, 2013, druhé vydání
Překlad Kateřina Krištůfková
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)