Užijte si nejradostnější a nejkrásnější čas v roce!
středa 23. prosince 2015
středa 16. prosince 2015
TOP 5 #4: Postavy, se kterými bych šla (nejen) na rande
Tohle téma zbožňuju. Do knižních/filmových/seriálových postav se zamilovávám každou chvíli, takže mě hned napadaly desítky, se kterými bych šla (nejen) na rande. (Dobře, přiznejme si to, chci si je vzít.)
Současně jsem si ale uvědomila několik věcí: 1) hodně mých lásek už do značné míry vyhaslo, 2) to, že je nějaká postava skvělá, neznamená, že bychom se k sobě hodili a 3) příliš mnoho filmových a seriálových postav mám ráda ne pro jejich charakter, ale proto, že mám ráda herce, který je hraje.
To jsou důvody, proč v mém seznamu není třeba Jacob Black z Twilight (2 a možná i 1), Eragon (2 a 3), Jon Snow z Game of Thrones (2 a 3), Legolas z Pána prstenů (3), James Ford z Lost (3)... a hodně dalších.
Původně jsem si myslela, že největším problémem pro mě bude vybrat TOP 5. Vzhledem k tomu, že všechny postavy pochází z mých absolutně nejoblíbenějších knih/sérií, nebylo to zdaleka tak těžké, jako vybrat doprovodné obrázky. Rozhodla jsem se ale nic víc nepsat. Pokud jste to četli, tak budete vědět, a pokud ne... lepší doporučení ode mě aktuálně ani nemůžete dostat!
Současně jsem si ale uvědomila několik věcí: 1) hodně mých lásek už do značné míry vyhaslo, 2) to, že je nějaká postava skvělá, neznamená, že bychom se k sobě hodili a 3) příliš mnoho filmových a seriálových postav mám ráda ne pro jejich charakter, ale proto, že mám ráda herce, který je hraje.
To jsou důvody, proč v mém seznamu není třeba Jacob Black z Twilight (2 a možná i 1), Eragon (2 a 3), Jon Snow z Game of Thrones (2 a 3), Legolas z Pána prstenů (3), James Ford z Lost (3)... a hodně dalších.
Původně jsem si myslela, že největším problémem pro mě bude vybrat TOP 5. Vzhledem k tomu, že všechny postavy pochází z mých absolutně nejoblíbenějších knih/sérií, nebylo to zdaleka tak těžké, jako vybrat doprovodné obrázky. Rozhodla jsem se ale nic víc nepsat. Pokud jste to četli, tak budete vědět, a pokud ne... lepší doporučení ode mě aktuálně ani nemůžete dostat!
TOP 5 je projekt, který nepravidelně děláme s Lenkou z Létám na Pegasu. Budeme rády, pokud se přidáte na svém blogu nebo nám svoji TOP 5 napíšete do komentářů.
(Omlouvám se za několikadenní zpoždění tohohle článku!)
Étienne St. Clair (Polibek pro Annu)
Harry Potter
Jesse de Silva (Mediátor)
Peeta Mellark (Hunger Games)
Adrian Ivashkov (Vampire Academy)
(Obrázky: weheartit a web megcabot.com)
pondělí 7. prosince 2015
Skrytý poklad mezi romány Jane Austen
Co se vám vybaví, když se řekne Jane Austen? Vsadím se, že Pýcha a předsudek. A možná ještě Rozum a cit. Slyšeli jste ale někdy o Northangerském opatství?
První část příběhu se odehrává v Bathu, kam sedmnáctiletá Catherine Morlandová na několik týdnů vyjede s rodinnými známými. Je okouzlená společenským životem - procházkami na kolonádě, plesy, koncerty a divadlem -, a taky svou společností. Hned se spřátelí s Isabellou a jejím úlisným bratrem Johnem, který na ni má samozřejmě zálusk. A taky s mnohem sympatičtějšími sourozenci Eleanor a Henrym Tilneyovými. Henryho city ohledně Catherine jsou ale značně nejasné. Po několika týdnech společenských zábav je Catherine pozvaná na návštěvu k Tilnyovým - do bývalého středověkého opatství Northanger.
Catherine ničím obzvlášť nevyniká. Nezpívá, nehraje na klavír ani nemaluje krajinky, jak se na správnou mladou dámu sluší, ani nevládne obzvlášť bystrým intelektem nebo znalostí lidské povahy. Zato nade všechno zbožňuje čtení hrůzostrašných románů. To všechno Jane Austen v románu báječně využila. Catherine je "skutečným" světem dosud nedotčená, a tak vůbec nerozumí Isabelliným ženským hrám, ani jí nedává smysl Johnovo neustálé vychloubání. Právě Catherinina bezelstnost je zdrojem mnoha vtipných situací. A jak do toho všeho zapadají gotické hrůzostrašné romány? Snad neexistuje středověký hrad - nebo opatství -, jehož pán by někde nevěznil nebohou manželku nebo aspoň netajil tajné chodby vedoucí ze skříní, nebo ano? Z pátrání po dobrodružství Catherine brzy vystřízliví. S citem k panu Tilneymu to bude samozřejmě jinak.
Obhajoba románů
Nejzajímavější na celém příběhu je sledovat vývoj hlavní postavy Catherine. V průběhu románu setkává s mnoha postavami, díky kterým pozná různá zákoutí lidské povahy, která jí dosud byla skrytá. Přesto ale nikdy nesestoupí na jejich úroveň a ve všech se snaží vidět to nejlepší. Bohužel na 200 stránkách nedostal moc velkou šanci pan Tilney. Asi to nebude můj nejoblíbenější "nápadník" z Austeniných románů, ale některé "jeho" pasáže jsou skvělé. Jane Austen ale románové pozadí využila k mnoha glosám o vztazích mužů a žen ("Catherine ani netušila, jakou má výhodu - nevěděla, že půvabná dívka s vřelým srdcem a vědomostmi nedotčenou myslí nemůže u chytrého mladíka neuspět" - 14. kapitola, strana 89), lidské povaze a taky literatuře. V několika pasážích tam sama nebo skrze některé postavy obhajuje čtení románů, které v době přelomu 18. a 19. století byly mnoha lidmi považovány za brak.
Hodnocení: 4/5
Goodreads
Jane Austen: Northangerské opatství (Northanger Abbey)
Nakladatelství Český spisovatel, 1994, v ČS první vydání
Překlad Eva Kondrysová
První část příběhu se odehrává v Bathu, kam sedmnáctiletá Catherine Morlandová na několik týdnů vyjede s rodinnými známými. Je okouzlená společenským životem - procházkami na kolonádě, plesy, koncerty a divadlem -, a taky svou společností. Hned se spřátelí s Isabellou a jejím úlisným bratrem Johnem, který na ni má samozřejmě zálusk. A taky s mnohem sympatičtějšími sourozenci Eleanor a Henrym Tilneyovými. Henryho city ohledně Catherine jsou ale značně nejasné. Po několika týdnech společenských zábav je Catherine pozvaná na návštěvu k Tilnyovým - do bývalého středověkého opatství Northanger.
Catherine ničím obzvlášť nevyniká. Nezpívá, nehraje na klavír ani nemaluje krajinky, jak se na správnou mladou dámu sluší, ani nevládne obzvlášť bystrým intelektem nebo znalostí lidské povahy. Zato nade všechno zbožňuje čtení hrůzostrašných románů. To všechno Jane Austen v románu báječně využila. Catherine je "skutečným" světem dosud nedotčená, a tak vůbec nerozumí Isabelliným ženským hrám, ani jí nedává smysl Johnovo neustálé vychloubání. Právě Catherinina bezelstnost je zdrojem mnoha vtipných situací. A jak do toho všeho zapadají gotické hrůzostrašné romány? Snad neexistuje středověký hrad - nebo opatství -, jehož pán by někde nevěznil nebohou manželku nebo aspoň netajil tajné chodby vedoucí ze skříní, nebo ano? Z pátrání po dobrodružství Catherine brzy vystřízliví. S citem k panu Tilneymu to bude samozřejmě jinak.
Obhajoba románů
Nejzajímavější na celém příběhu je sledovat vývoj hlavní postavy Catherine. V průběhu románu setkává s mnoha postavami, díky kterým pozná různá zákoutí lidské povahy, která jí dosud byla skrytá. Přesto ale nikdy nesestoupí na jejich úroveň a ve všech se snaží vidět to nejlepší. Bohužel na 200 stránkách nedostal moc velkou šanci pan Tilney. Asi to nebude můj nejoblíbenější "nápadník" z Austeniných románů, ale některé "jeho" pasáže jsou skvělé. Jane Austen ale románové pozadí využila k mnoha glosám o vztazích mužů a žen ("Catherine ani netušila, jakou má výhodu - nevěděla, že půvabná dívka s vřelým srdcem a vědomostmi nedotčenou myslí nemůže u chytrého mladíka neuspět" - 14. kapitola, strana 89), lidské povaze a taky literatuře. V několika pasážích tam sama nebo skrze některé postavy obhajuje čtení románů, které v době přelomu 18. a 19. století byly mnoha lidmi považovány za brak.
"Romány já nečtu" - "To už musí být, když vezmu do ruky román" - "Nemyslete si, že bych já čítal romány" - "Copak v románě je všechno možné." - Takové výroky jsou běžné. - "A copak to čtete, slečno - ?" "Ále - jenom román," odvětí mladá dáma a odloží jej s předtíranou lhostejností nebo i chvilkovým pocitem zahanbení. - "To je jenom Cecilia nebo Camilla nebo Bellinda." Nebo zkrátka některé jiné dílo, v němž se projevují náročné schopnosti lidského ducha a hluboké znalosti naší povahy, výstižné popisy jejích různorodých proměn a prudké gejzíry vtipu a humoru jsou zprostředkovány světu vybraným jazykem. (5. kapitola, strana 25)Možná bych šla v hodnocení ještě o stupínek nahoru, ale trošku mi vadil malý rozsah románu. Autorka do děje několikrát sama "vstupuje" a vysvětluje, že některou část příběhu přeskočí, aby to nebylo zbytečně dlouhé. Northangerské opatství je takový sladký bonbónek, který ale zůstává mimo zraky čtenářů. Jen pro porovnání: Pýcha a předsudek má na Goodreads už skoro 1,7 milionu hodnocení, a Opatství jen necelých 190 tisíc. Doufám, že na přečtení románu o hrdince, která miluje čtení, nalákám další čtenáře - já se k němu určitě zase vrátím.
Hodnocení: 4/5
Goodreads
Jane Austen: Northangerské opatství (Northanger Abbey)
Nakladatelství Český spisovatel, 1994, v ČS první vydání
Překlad Eva Kondrysová
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)