Jeden den v Drážďanech

Když jsem poprvé na nějakém slevovém serveru viděla zájezd do Primarku v Drážďanech, nevěřila jsem vlastním očím. To jako vážně někdo jede do Drážďan jenom proto, aby nakupoval?! Už nějaký čas jsem se tam chtěla podívat (ze svojí poslední, předvánoční návštěvy města si pamatuju jenom to, že jsem vůbec necítila nohy). Ale to radši pojedu na vlastní pěst autobusem nebo vlakem... ne?

Kolik to stojí & jaká je cesta

Pak jsem ale zjistila, že zatímco tyhle "nakupovací" zájezdy stojí okolo 350 korun, u Student Agency i vlakem by to vyšlo na skoro dvojnásobek. A tak jsem v poslední zářijovou sobotu vstávala o hodně dřív, než by se mi líbilo a už před sedmou hodinou jsme s mamkou byly na Hlavním nádraží. Cesta byla trošku zvláštní, protože z rychlíku do Drážďan jsme vystoupili v Děčíně, tam jsme počkali na vlak do Bad Schandau a pak přestoupili na regionální vlak do Drážďan. (Možná, že právě použití regionálních německých vlaků je výhodnější, než jet rychlíkem rovnou. A ještě se podíváte, jak to vypadá na saském venkově!) Cesta nejspíš trvala o nějakou hodinu déle, než kdybychom jeli jenom rychlíkem, ale to mi nijak nevadilo (aspoň jsem se mohla dospat). V Drážďanech jsme byli okolo desáté.

Co se dělo pak? Nikdo nás nikam netahal ve stylu "skupinka za mnou". Pár věcí na výběr bylo: buď zůstat ve městě (a jít do Primarku nebo kamkoliv jinam), nebo jet do ZOO. A odpoledne prohlídka města s průvodcem, taky pro zájemce.

Primark: proč tam (ne)jít

S Primarkem mám takový love/hate vztah. Před pár lety to byl relativně nedostupný nakupovací ráj, který se dal navštívit jenom v Británii. A všechno tam bylo hezké a o tolik levnější než v jiných obchodech. Pak jsem se začala zajímat o výrobní podmínky módních řetězců a o tvoření šatníku z věcí, které k sobě budou navzájem ladit a budu je nosit víc než jednu sezónu. Ceny Primarku asi naznačují dostatek o tom, v jakých podmínkách se vyrábí (v tom si ale nezadá s ostatními - i dražšími - módními řetězci). Velká část sortimentu opravdu je opravdu z kategorie "móda na jednu sezónu". A ještě k tomu jsou ty obchody vždycky naprosto přecpané. Ale stejně tam vždycky jdu a něco si koupím, protože 1) opravdu to tam je levnější než jinde, což pro mě hraje roli, 2) je to jediný high street řetězec, kde jsem viděla prodávat dostupný merchandise Harry Potter (třeba tady mám na sobě tričko Gryffindor) a taky různých Disneyovek, Coca-Coly a dokonce Game of Thrones, 3) mají tam plno věcí, které u nás neseženete - třeba Lounge oddělení, kde jsou super pyžama a domácí oblečení a taky basic řadu, ze které mám nejoblíbenější trička. Na druhou stranu, kvalita věcí je v Primarku kolísavá. Určitě bych si tam nekoupila zimní kabát nebo boty, a vyplatí se číst si cedulky (pozor na polyester, viskózu atd.).

Co vidět v Drážďanech

Odpoledne jsme se vypravily na krátkou prohlídku města, kde jsme viděly všechno podstatné. Pak jsme se vrátily a prohlédnout si budovy v detailu. Drážďany byly za druhé světové války skoro kompletně vybombardované. Pokud bych to nevěděla, nejspíš by mě ani nenapadlo, že ty historické domy vůbec nejsou historické a že gotická katedrála Nejsvětější Trojice nebo krásný barokní areál Zwinger (dnes sloužící jako obrazárna) byly po válce pouhá torza. Centrum bylo vystavěné znovu a je to krásný pohled. Doporučuju návštěvu nejen katedrály, ale taky evangelického kostela Frauenkirche, ze kterého byla po desítky let jenom hromada kamenů. Nemůžete minout ani velkolepou budovu opery a stometrový obraz zobrazující saské panovníky vytvořený z porcelánových kachlíků.

Odjezd z Drážďan byl okolo šesté večer a do Prahy jsme dorazili okolo deváté. V Drážďanech a okolí je ale plno dalších míst, která jsem neměla čas navštívit (pěkný přehled je třeba tady) - o důvod víc se tam vrátit!

Pokud jsem vás nalákala, podívejte se třeba na Skrz.cz na aktuální nabídku zájezdů (vyhledejte "Primark").

Polaroidy můžete mít i z digitálního foťáku

Před časem se mi zalíbily polaroidy, které normálním fotkám podle mě dávají mnohem zajímavější vzhled. Zjistila jsem, že investice do polaroidového foťáku by se mi moc nevyplatila (zvlášť kvůli ceně filmů, která by po čase několikanásobně převýšila cenu foťáku), a tak jsem našla pár možnosti, jak si vytisknout fotky z digitálu anebo taky z Instagramu.

První z nich je Vyvolej.to, které - pokud mám správné informace - u nás přišlo s nabídkou polaroidů jako první. Za jednu fotku dáte 9 korun, ale objednat si jich musíte aspoň 12. Postupně do nabídky přibyly taky magnety a klasické fotky (10x15 nebo 13x18) v polaroidovém vzhledu. A nejnovější je možnost dávat fotkám barevné rámečky místo bílých, kterou jsem využila a zvlášť v kombinací s černobílou fotkou to vypadá skvěle. Barvu rámečku a popisky (podle mě dost nezajímavým písmem) můžete nastavit během objednávky, stejně jako posun nebo otočení obrázku, takže máte jasnou představu, jak fotky budou vypadat. Oceňuju taky odběrové místo v centru Prahy, na Žižkově kousek od Hlavního nádraží (nebo si fotky můžete nechat poslat za 37 korun domů). A k fotkám dávají maličké album.

Nově jsem vyzkoušela Prixtil, který jsem objevila na Slevomatu. Oproti Vyvolej.to nemají moc interaktivní prostředí objednávky. Prostě nahrajete fotky (já jsem je uložila v .rar na Uložto) a počkáte, co se bude dít. Výsledek mě příjemně překvapil. Fotky jsou o trošku větší, než z Vyvolej.to, a na papíře, který spíš připomíná tvrdou čtvrtku; nejsou moc lesklé. Až na jednu fotku, kde jsem zalitovala, že není možnost posunutí, jsou všechny krásné. Pokud si koupíte voucher (platí do 30. září), jedna fotka vás vyjde na 7,50, mimo akci na 10 korun. Vyzkoušela jsem osobní odběr kousek od metra Střížkov, místo je ale v bytovém areálu, který je částečně ve výstavbě, takže jsem docela bloudila; příště radši využiju služeb pošty.

Poslední možností je ještě Fotolab (CEWE), ale ten jsem zavrhla rovnou, protože má zdaleka nejvyšší ceny (za jednu fotku okolo 16 korun plus ke každé objednávce počítá balné).

Ze všech fotek, které teď mám, se chystám udělat malou galerii na zdi, kterou zdokumentuju v některém z dalších příspěvků.

Přečtěte si, jak chutná masala

Moc ráda čtu články o Češích (nebo Slovácích) žijících v zahraničí. Jak v zemích, které jsou nám relativně blízké, tak v místech, která jsou pro nás přinejmenším exotická. K blogu Ako chutí masala - dnes už Recepty z Indie jsem se sice dostala jiným způsobem, v tomhle článku obojí spojím.

Tak jako na mnoho jiných věcí na internetu jsem blog Slovenky žijící v Indii Michaely Samant objevila docela náhodou: hledala jsem indické recepty, které by byly zvládnutelné pro kuchařského amatéra, jako jsem já. Po prohlédnutí jejího úctyhodného portfolia receptů jsem se dostala taky k článkům, ve kterých píše o své rodině a životě v Indii. Právě zážitky od lidí, kteří v nějaké zemi dlouhodobě žijí (a ještě k tomu jsou vám kulturně blízcí), jsou podle mě nejlepší způsob, jak se dozvědět víc, když tušíte, že se tam asi v nejbližší době nepodíváte (a třeba po tom ani moc netoužíte). Když jsem zjistila, že na Slovensku už v roce 2013 vyšla Michaele knížka s názvem Ako chutí masala, při návštěvě Slovenska jsem si ji hned koupila. (Až doma jsem zjistila, že už vyšla i v češtině, takže na Slovensko pro ni nemusíte!)

V knize se dozvíte všechno o tom, jak se holka z Myjavy dostala do Indie: jak se přes internet seznámila se svým budoucím manželem, jak ji požádal o ruku, jak přijela poprvé do Indie a rozhodla se zůstat. Jak se jí narodily dvě dcery, jak se s rodinou mnohokrát stěhovala... a jak postupně ovládla indickou kuchyni. Michaelina kulinářská cesta mi dává naději, že ještě není nic ztraceno. Když přijela do Indie, neuměla uvařit skoro nic a zoufale hledala ve městě krámek, kde by prodávali "naše" máslo. Dnes v Indii žije už víc než deset let a seznam receptů, které už publikovala na blogu, mluví za vše. Několik receptů najdete taky v knížce.

Trochu mě zklamalo, jak je knižní Ako chutí masala úzká a jak jsou jednotlivé kapitolky krátké. Určitě se dozvíte plno zajímavých věcí, pokud toho - podobně jako já - o Indii moc nevíte, přesto jsem ale čekala trochu podrobnější vyprávění o každodenním životě. Možná si to Michaela nechává na další díl. Mezitím každopádně zkuste některé z jejích receptů - ale připravte se na to, že některé ze surovin, které se v Indii běžně používají, se u nás dají těžko sehnat, nebo jsou dost drahé.

(Články, které posílají Češi žijící v cizině, najdete pravidelně např. v rubrice Bydlení na iDnes.cz. Ty se týkají především bydlení, jak název napovídá. V poslední době mě zaujal třeba ten z vesnice na Kubě, z Vietnamu nebo z Číny. Archiv článků najdete tady. Komplexnější články jsou třeba v rubrice Češi v cizině na Lidovky.cz. Naposledy jsem četla o Nigérii a nedávno se objevil taky krátký příspěvek o Indii.)

Windsor is coming

Britská královna Alžběta a princ Philip navštívili 24. června ateliéry v Belfastu, kde se točí seriál Game of Thrones. Jako fanoušek jak seriálu, tak britské monarchie jsem si nemohla odpustit aspoň tuhle fotku, která je prostě k nezaplacení. Pár dalších je třeba tady.

(Obrázek: Facebook The British Monarchy)

Zjistěte si, kde je to levnější

Žije se levněji v Miláně, nebo Düsseldorfu? Nakoupíte dráž v Dublinu, nebo Amsterdamu? A kde je levnější si zajít do divadla: ve Vancouveru, nebo v Moskvě? Díky webu s názvem Expatistan tohle všechno zjistíte, a možná uvidíte naše města v trochu jiném světle.

Expat je zkrácenina slova expatriate - to je člověk, který (dočasně) bydlí v pro něj cizí zemi. Než se tam přestěhuje, není od věci si zjistit, kolik tam vlastně takové bydlení stojí. A nejen bydlení, ale taky jídlo, hygienické potřeby, lístky do kina, tramvajenka anebo třeba benzín. Díky Expatistanu můžete ceny těchhle, ale i mnoha dalších věcí zjistit, a to v desítkách měst po celém světě. Data vkládají sami uživatelé (můžete přispět i vy!), tedy obyvatelé konkrétních měst - důvěryhodnější zdroj si těžko můžete přát.

Na stránkách najdete Cost of Living World Map anebo seznam měst podle Cost of Living Indexu. Jeho středem je čistě náhodou Praha a od její hodnoty 100 se odvíjí všechna ostatní města. Překvapilo mě zjištění, že Praha je prakticky nejlevnějším (západním) hlavním městem. Levněji se žije už pouze na východ od nás. Na druhou stranu nejdražším městem je podle seznamu Oslo následované Curychem a Londýnem. Ceny v jednotlivých městech si můžete přepočítat na české koruny nebo jinou vám sympatickou měnu, anebo můžete porovnat ceny ve dvou městech, která vás zajímají (věděli jste, že v Londýně je dráž než v New Yorku?).

Expatistan se určitě skvěle hodí i pro dovolenou - nemusíte se nutně chtít přestěhovat. Informace tam uvedené se ale přece jen musí brát trochu s rezervou. Za prvé, ceny jsou zprůměrované (těžko můžete u kolonky "letní šaty v módním řetězci" vyplnit jednu konkrétní cenu, stejně tak u poledního menu v restauraci nebo třeba toaletního papíru) - někde se dá koupit levněji, někde dráž. A za druhé, pokud byste se do některého z pro nás dražších měst opravdu stěhovali třeba za prací, budete (s nějvětší pravděpodobností) vydělávat větší částky než u nás - takže vám tamější ceny budou připadat mnohem přívětivější.

(Obrázky: weheartit a Fash n Chips via weheartit)

Kvetoucí Paříž

V rubrice Link budu nepravidelně sdílet odkazy na vtipné, hezké nebo zajímavé věci, které mě zaujaly ve světě internetu.

Na Paris in Four Months, blogu Švédky žijící v Paříži, se včera objevila nádherná série fotek z pařížského parku Promenade Plantée. Okamžitě jsem se do nich zamilovala a dívám se na ně už asi počtvrté. Jestli vás tohle naprosto nenažhaví na jaro, tak už nevím! Celý článek najdete tady. A já jdu ven pokochat se nějakým pražským parkem.