Na kafi s Mindy Kaling

Znáte to, když sedíte s kamarádkou na kafi a během pár hodin proberete všechno možné, od vztahů přes módu po trapné příhody z dětství? Přesně takhle působí debutová knížka Mindy Kaling Is Everyone Hanging Out Without Me? (And Other Concerns) z roku 2011. Se vším dobrým i zlým, co tenhle formát přináší.

Mindy Kaling je americká komička/herečka, poslední dobou spojená hlavně se seriálem The Mindy Project, ve kterém hraje hlavní roli. Předtím hrála v americkém seriálu The Office a taky k němu psala scénář. U nás tolik známá není, hlavně proto, že ani jeden ze zmíněných seriálů u nás, pokud vím, neběžel. Její knížky ale překvapivě nabízejí i česká knihkupectví.

Is Everyone Hanging Out Without Me? je rozdělené na několik úseků, a ty jsou rozdělené na kapitoly a podkapitoly. (Čím víc oddělení a nadpisů, tím jednodušeji text působí, pokud chcete cílit i na lidi, kteří čtou jen časopisy nebo blogy.) Mindy probere svoje dětství, přestěhování a život v New Yorku, úspěch a stěhování do Los Angeles, a nakonec vztahy a vzhled. Bohužel, kvalita probíraných témat pro mě postupně klesá (stejně jako provedení).

Začátek byl skvělý, zvlášť během první kapitoly o Mindyině dětství jsem se s ní mnohokrát ztotožnila (třeba hrůzný zážitek, když musela skočit do vody z vysokého skokanského můstku, anebo jak se učila jezdit na kole). Bavila jsem se taky třeba u seznamu "Typy žen z romantických komedií, které ve skutečnosti neexistují" (čtyřicetiletá matka třicetiletého hlavního hrdiny). Pak už se ale kniha čím dál víc upírá směrem, ve kterém ji nemůžu následovat: svět komedie, do kterého se Mindy toužila dostat už od dětství. Pokud jste (stejně jako já) nikdy nesledovali Saturday Night Live a doteď si myslíte (stejně jako já předtím), že seriál The Office má jenom britskou verzi, budete si často připadat jako během konverzace o něčem, čemu vůbec nerozumíte, a tak vám nezbývá nic jiného, než se usmívat a přikyvovat.

Mindy je vážně vtipná, i když píše o věcech, které v tu dobu, kdy se staly moc vtipné nebyly. Svěřuje se se svými neúspěchy po přestěhování do New Yorku i o tom, jak málem odešla z The Office. Píše z velké části tak, jako by s vámi mluvila, a nejednou si budete přát, abyste se s ní vážně kamarádili, protože mluví taky o triviálních věcech, které většinou nikoho nenapadne zmiňovat, a je to super. Přiznávám ale, že její styl psaní je po čase docela únavný - asi jako když jste už na tom kafi příliš dlouho a už byste nejradši šli domů, ale ona má ještě plno věcí, které vám chce říct, a vy už posloucháte jen na půl ucha. Poslední kapitoly se věnují vztahům a vzhledu; některé části byly docela o ničem (fotky z mobilu jako materiál do knihy?). O tom, jak v hollywoodském prostředí Mindy válčí se svojí velikostí "typické americké ženy", ale stojí za to si přečíst.

Is Everyone Hanging Out Without Me? tedy rozhodně tedy není kniha o dospívání, jak by se i z úvodu mohlo zdát. Ani to úplně není příběh typu "jak jsem se dostala tam, kde jsem teď a jak vy můžete taky". Na to na sebe jednotlivé části příliš málo navazují, takže rozhodně není možné si vytvořit obraz Mindyina života. Jednotlivé kapitoly spíš často působí jako články na blog. Je to jednohubka, která přiznává, že za ní nestojí konkrétné myšlenka ani poselství, ale má hlavně pobavit. Což se jí podle mě podařilo.

Hodnocení: 3/5

Mindy Kaling: Is Everyone Hanging Out Without Me? (And Other Concerns)
EburyPress, 2013

Přečtěte si, jak chutná masala

Moc ráda čtu články o Češích (nebo Slovácích) žijících v zahraničí. Jak v zemích, které jsou nám relativně blízké, tak v místech, která jsou pro nás přinejmenším exotická. K blogu Ako chutí masala - dnes už Recepty z Indie jsem se sice dostala jiným způsobem, v tomhle článku obojí spojím.

Tak jako na mnoho jiných věcí na internetu jsem blog Slovenky žijící v Indii Michaely Samant objevila docela náhodou: hledala jsem indické recepty, které by byly zvládnutelné pro kuchařského amatéra, jako jsem já. Po prohlédnutí jejího úctyhodného portfolia receptů jsem se dostala taky k článkům, ve kterých píše o své rodině a životě v Indii. Právě zážitky od lidí, kteří v nějaké zemi dlouhodobě žijí (a ještě k tomu jsou vám kulturně blízcí), jsou podle mě nejlepší způsob, jak se dozvědět víc, když tušíte, že se tam asi v nejbližší době nepodíváte (a třeba po tom ani moc netoužíte). Když jsem zjistila, že na Slovensku už v roce 2013 vyšla Michaele knížka s názvem Ako chutí masala, při návštěvě Slovenska jsem si ji hned koupila. (Až doma jsem zjistila, že už vyšla i v češtině, takže na Slovensko pro ni nemusíte!)

V knize se dozvíte všechno o tom, jak se holka z Myjavy dostala do Indie: jak se přes internet seznámila se svým budoucím manželem, jak ji požádal o ruku, jak přijela poprvé do Indie a rozhodla se zůstat. Jak se jí narodily dvě dcery, jak se s rodinou mnohokrát stěhovala... a jak postupně ovládla indickou kuchyni. Michaelina kulinářská cesta mi dává naději, že ještě není nic ztraceno. Když přijela do Indie, neuměla uvařit skoro nic a zoufale hledala ve městě krámek, kde by prodávali "naše" máslo. Dnes v Indii žije už víc než deset let a seznam receptů, které už publikovala na blogu, mluví za vše. Několik receptů najdete taky v knížce.

Trochu mě zklamalo, jak je knižní Ako chutí masala úzká a jak jsou jednotlivé kapitolky krátké. Určitě se dozvíte plno zajímavých věcí, pokud toho - podobně jako já - o Indii moc nevíte, přesto jsem ale čekala trochu podrobnější vyprávění o každodenním životě. Možná si to Michaela nechává na další díl. Mezitím každopádně zkuste některé z jejích receptů - ale připravte se na to, že některé ze surovin, které se v Indii běžně používají, se u nás dají těžko sehnat, nebo jsou dost drahé.

(Články, které posílají Češi žijící v cizině, najdete pravidelně např. v rubrice Bydlení na iDnes.cz. Ty se týkají především bydlení, jak název napovídá. V poslední době mě zaujal třeba ten z vesnice na Kubě, z Vietnamu nebo z Číny. Archiv článků najdete tady. Komplexnější články jsou třeba v rubrice Češi v cizině na Lidovky.cz. Naposledy jsem četla o Nigérii a nedávno se objevil taky krátký příspěvek o Indii.)

Začtěte se do vyprávění o jednom neobyčejném životě

Před pár týdny uplynulo šedesát let od olympiády v Tokiu, kde Věra Čáslavská získala čtyři medaile (z toho tři zlaté). Nejspíš bych si toho ani nevšimla, kdyby nebyla hostem v ranním Studiu 6 po svém návratu z Japonska. Uchvátilo mě, jak šťastně vypadala a jak doslova vyzařovala pozitivní energii (v sedm ráno!). Udělala jsem rychlé rozhodnutí: musím o ní vědět víc.

Věra Čáslavská je nejúspěšnější česká sportovkyně všech dob. Gymnastka, jejíž kariéra vyvrcholila na dvou olympiádách (v Tokiu 1964 a v Mexiku 1968), na nichž získala dohromady sedm zlatých a tři stříbrné medaile, k tomu vyhrála mnohokrát mistrovství Evropy a světa. Sportovní hvězda, jejíž sláva se doslova dotýkala pomyslného Olympu. Kromě toho taky matka dvou dětí, která se nebála stát za svým názorem, i když za to musela trpět.

Jako ten nejlepší román

Život na Olympu je autorizovaný životopis, na kterém Pavel Kosatík s Věrou Čáslavskou úzce spolupracoval. Je to na něm vidět. Neuhýbá před žádným tématem, otevřeně mluví o každé kapitole jejího života, ať už je šťastná nebo smutná. Na pomoc si kromě toho vzal desítky dalších zdrojů, ať už Věřiny známé a spolupracovníky nebo novinové články a knihy. (Zvlášť zajímavý se zdá být Věřin vlastní životopis Cesta na Olymp, který vyšel na samém počátku sedmdesátých let - na další vydání už kvůli normalizaci nedošlo.) Je to taky biografie nesmírně čtivá, napínavá a plná zvratů jako ten nejlepší román (nebo hollywoodský velkofilm!).

Kosatík sleduje Věřin život v přehledně dělených kapitolách. Od raného děství po tvrdé tréninky a veleúspěšnou reprezentační kariéru. Tím to ale zdaleka nekončí. Následovala tvrdá léta komunistické persekuce a těžké manželství. Po roce 1989 pak práce v kanceláři prezidenta Havla a také rodinná tragédie, která u Věry vyústila v těžké deprese. Teď, když vím tohle všechno, si o to víc vážím toho, jak šťastně působí dnes.

Minulý režim v praxi

Život Věry Čáslavské dobře ukazuje, jak dokázali komunisté člověku znepříjemnit a pozvolna ničit život. Pokud jste nechtěli emigrovat a opustit tak svou rodinu, neměli jste naději, že to někdy skončí nebo že se budete mít líp. Mnohonásobná olympijská vítězka, na jejíž mexickou svatbu v roce 1968 se přišlo podívat 50 tisíc lidí, o pár let později v Československu nemohla sehnat práci a skoro dvacet let o ní veřejnost nemohla slyšet. A později po revoluci se stala terčem takového novinářského hyenismu, že ji to přimělo držet se patnáct let v ústraní.

Život na Olympu dechberoucí příběh jednoho neobyčejného života, na jehož pozadí se můžeme dozvědět i něco o českém národu jako takovém. A taky si připomenout opravdovou hvězdu z doby, kdy sport znamenal pro hodně lidí spíš než zábavu protest a prostředek národní hrdosti - a sportovci s ním.

Hodnocení: 4/5

Goodreads
Pavel Kosatík: Věra Čáslavská - Život na Olympu
Nakladatelství Mladá fronta, první vydání, 2012
(Obrázky: goodreads.com, http://flashbak.com/the-best-and-worst-olympic-protests-15121/)