pátek 4. března 2016

Nerealistická očekávání: pár postřehů o internetové knižní komunitě

Se sociálními sítěmi a blogy se internet stal do jisté míry místem chlubení. Dovolená, koncerty, nové oblečení, párty - tím vším lidi zásobují svoje profily a vyvolávají tak v nás ostatních iluzi, že jejich životy jsou mnohem lepší, zábavnější a plnější. Vždycky jsem si myslela, že tohle se knižní komunity netýká. Všichni jsou přece milí a baví se o knížkách! Už se v ní ale pohybuju pár let a uvědomila jsem si, že i tady člověka můžou semlít úplně nerealistická (a hlavně naprosto zbytečná) očekávání.


1) Superčtenáři

Pokud se pohybujete v knižním koutu internetu, nejspíš jste už na ně narazili: superčtenáři, kteří přečtené knihy nepočítají na desítky, ale na stovky. Jejich Goodreads Challenge čítá 150 knih a oni ji nejenom splní, ale i překonají. A vy si říkáte... jak to jenom dělají?

Zjistila jsem, že tu záhadu vůbec není těžké rozluštit. Je totiž několik věcí, které, zdá se, mají superčtenáři zmáknuté:

a) Čtou rychle. Vážně. Pokud - jako já - rádi čtete spíš pomalu, rozvážně, občas se k něčemu vrátíte a vůbec si příběh užijete jenom tak, že se pořádně soustředíte, musíte se s tím smířit: knihy budete pořád počítat na desítky.

b) Přeskakují pasáže. No vážně, to je knižní zločin. Vždycky čtu knihu celou. Čtu předmluvy i doslovy, věnování i poděkování. I nudné popisy, i pasáže, kdy se nic zajímavého neděje. Všechno, protože jinak mi nepřipadá, že jsem přečetla celou knihu a že mám právo ji hodnotit.

c) Vždycky dávají přednost čtení. Čekání ve frontě? Cesta do školy? Volné odpoledne nebo večer? To všechno je čas na čtení. Ne na poslouchání hudby, ani koukání na film, a už vůbec ne koukání z okna v autobusu.

d) Nemají žádný společenský život? To sice nemám ověřené, kdybych se ale já se svým pomalým stylem snažila o sto knih ročně, určitě bych tak dopadla.

Upřímně? Neexistuje žádný počet knih, který byste museli přečíst, abyste měli právo nazývat se knihomolem. Nemusíte přečíst deset knih měsíčně, ani pět, ale třeba jen dvě. Nic totiž nedokáže čtenářský zážitek zkazit tak, jako když během čtení neustále počítáte, kolik knih vám ještě zbývá do nějakého cíle. Už jsem se smířila s tím, že nejspíš nikdy nepřečtu všechny knihy, které bych si přečíst chtěla. A je to v pořádku. Čteme přece proto, že je to zábava. Protože milujeme příběhy. A je jedno, kolik jich je.


2) Nové knihy, pořád

Hodně booktuberů i bloggerů má jeden problém: pořád si kupují nové knihy. Nevím, jak vy, ale já se v knihkupectví (nebo v jakémkoliv jiném obchodě) dokážu celkem racionálně rozhodnout, jestli tu kterou knihu nutně potřebuju nebo ji jenom chci (většina spadá do druhé kategorie). Zdá se ale, že plno lidí takovou schopnost vůbec nemá a musí si z obchodu odnést celé série knih, ze kterých nepřečetli ani první díl. (Jsem si vědomá toho, že některé z knih jsou recenzní výtisky. Ale i tak pořád zbývá množství knih, jejichž účelem je asi jenom ukázat je v book haulu.)

Mimochodem: nové knihy. Taky jste si všimli, že knižní blogosféra prochází marketingovými vlnami? Během jednoho týdne se na deseti blozích najednou objeví recenze na tutéž knihu, která náhodou zrovna vychází. Hádáte správně: účel toho je úplně stejný jako reklama u eskalátorů v metru nebo kdekoliv jinde. Kupte si to, protože to zrovna teď letí a za dva měsíce už bude pozdě. Ono se ale vůbec nic nestane, pokud si tu knížku přečtete až za rok a budete ji mít půjčenou z knihovny.

Doteď jsem nezjistila, proč se skoro nikde neobjeví kniha z knihovny. Zaspala jsem dobu, kdy knihovny nějak přestaly být cool? (Pokud věříte, že se v knihovně dá půjčit jenom povinná četba stará minimálně padesát let, není to pravda: Rudou královnu jsem si půjčila chvíli po vydání, stejně jako další super knížky.)

Takže ne, opravdu nemusíte zavrhnout knihy vydané před rokem 2010. Je fajn, že všichni teď čtou tu jednu "it" knihu. Ale stejně jako jste si nekoupili ty super boty z reklamy, protože už jich máte doma dost, nemusíte si kupovat ani tu novou knihu.


3) Názor?

Nemoc knižních bloggerů, kvůli které často vypadávám z blogovacího tempa (a o které nedávno psala Lenka): neustálé utváření hodnocení během čtení. "Zatím to vypadá na nějaké tři hvězdičky, docela pomalý rozjezd..." "Vážně super napsané postavy, už bych to zvýšila i na čtyři, ale vadí mi ty zdlouhavé popisy..." "Sice to bylo napínavé, ale tenhle zvrat moc překvapivý nebyl, tak řekněme tři a půl..." Tohle se mi odehrává v hlavě od prvních stránek (spolu s formulacemi, které by se daly použít do recenze).

Vždycky jsem měla potřebu knížky hodnotit a něco si o nich myslet. Ale pokud se chcete stát součástí knižní komunity, v určitém bodě vás to stejně začne svazovat tak, že si knížku už nedokážete pořádně užít, protože už očekáváte, jak budete postupovat s recenzí. V tom případě si naordinujte pauzu. Od blogování, čtení blogů, sledování knižních videí... Na jak dlouho potřebujete.

8 komentářů:

  1. Super článek! :)
    Máš úplnou pravdu s tím, jak některé knižní blogy působí ze všeho nejvíc jako hlásná trouba knižních novinek. Tohle mě fakt štve. Já si občas novou knihu koupím, ale spíš výjimečně a většinu knih mám z knihovny (ne, není to out! a i kdyby... :D). (Mimochodem, vzpomněla jsem si, že Čapek psal něco podobého o literárních a uměleckých časopisech - že z nich vymizela poctivá kritika a už jsou jenom prodlouženou rukou vydavatelů. Což mi připadalo vtipné.)
    Jak asi tušíš, nečtu každé slovo z knih. Když se kniha podle mě vyvíjí pomalu, klidně odstavec přeskočím. Doslovy často nečtu, protože mi vnucují svůj názor na knihu a já si nejdřív chci zpracovat ten svůj. Nemyslím si, že bych pak neměla právo knihu hodnotit... tohle přeskakování většinou vypovídá víc o knize než o mně ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :)
      Čapek zase jednou předběhl dobu! Je to tak, jsou blogy, na kterých se kromě recenzních výtisků novinek nic jiného ani neobjevuje.
      Co se týče toho přeskakování, asi je to jen můj dojem, že když přečtu i ty nudné odstavce, můžu potom knize dát jednu nebo dvě hvězdičky bez nejmenších výčitek, jestli jsem třeba nepřeskočila něco zajímavého :D

      Vymazat
  2. Ahoj, zajímavý článek - s něčím souhlasím, s něčím ne. Ano - rychločtenáři, nechápu, že někdo dokáže přečíst přes sto knih ročně, na druhé straně je to přece každého věc. Tak jako se někdo rozhodne přečíst 20 knih, tak se jich někdo rozhodne přečíst 120. Ne nutně to přece každý musí dělat proto, aby se chlubil:)
    Co se nákupů knih týče - já patřím do té skupiny, co kupuje hodně (u mě hodně znamená průměrně 5 knih měsíčně, někdy i více), ale určitě to nedělám proto, abych se pak měla čím pochlubit v book haulu. Dělala jsem to vždy - i když jsem ještě o blogu ani neuvažovala. Jeden měsíc se mi taky stalo, že jsem si koupila třeba jen jednu knihu a i tak jsem "book haul" sepsala :) znovu si tedy myslím, že jsme v tomto ohledu každý jiný a určitě ne všichni to dělají zrovna pro blog. Já rozhodně nezavrhuji knihovny - najde se tam totiž vždy všecko, ale jsem zkrátka nenapravitelný shopaholic, co se knih týče :)
    K poslednímu bodu - to je opravdový nešvar, pokud někdo čte, neužívá si to a jen přemýšlí, jak to pak sepíše...Souhlasím s tebou, že takový člověk by si rozhodně měl dát chvilku pauzu...
    No a co se týče "in" knih - já se k těmto dílům většinou dostanu až poté, co "in" být přestanou, právě proto, že mi vždy vadí ten boom, který kolem knihy je...
    To jsem se rozepsala :D Hezký den :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář!
      Souhlasím s tebou, taky si nemyslím, že by to ti rychločtenáři dělali proto, aby se chlubili. Spíš jsem chtěla upozornit, že někdy se ze čtení pak stane jenom boj o dosažení nějakého čísla.
      Já se snažím svoje nákupy omezovat (nejen knih, ale taky třeba oblečení) - mám samozřejmě ráda knihy, ale uvědomuju si, že není v mých silách přečíst všechny knihy, které bych si koupila. Ale naprosto rozumím touze mít doma co nejvíc knih :)
      Ano! Taky jsem typ čtenáře, který čte knižní hity většinou tak tři roky po vydání, když už opadne všechna publicita :D

      Vymazat
  3. Jo, asi se taky svým způsobem počítám mezi rychločtenáře - i když mám obrovské meziroční výkyvy. A je fakt, že hlavně ta schopnost rychlého čtení je v tomhle klíčová, když jsem nemocná, přečtu klidně tři knihy za den a k tomu stihnu i pár dalších věcí.

    Co se týče kupování knih, taky mám lehkou obsesi. Sice netočím chvástačky, ale mám nějaký shromažďovací komplex a kolem sedmi knih za měsíc nastřádám v každém případě - vlastně často spíš více, někdy méně. A nečtu je, protože do toho mám deset výpůjček z knihovny, na stole dva recenzáky a v hlavě vykřičníček, že bych se na to všechno měla vykašlat a začít konečně číst tu povinnou literaturu k bakalářce.

    Co se týče posledního bodu, to mě naštěstí ještě nepostihlo a doufám, že ani nepostihne. Většinou knížku hodnotím podle pocitu po dočtení, až pak začnu rozpitvávat jednotlivé aspekty (a občas zpětně hodnocení doupravím), ale během čtení prostě jen čtu a užívám si příběh.

    Jinak s čím taky souhlasím je to, že je škoda, že se zapomíná na "staré dobré" knihy, které sice nejsou současným hitem, ale to neznamená, že nestojí za pozornost. Taky mi občas v recenzích chybí trocha rozmanitosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, mám dojem, že jako malá jsem taky zvládála přečíst víc knih za den, když jsem byla nemocná. Ale možná to je jen tím, že byly užší :D
      Sice nemám shromažďovací komplex s novými knihami, ale určitě s knihami z knihovny. Jsem schopná si je přepůjčovat strašně dlouho a stejně je nemám přečtené!
      S těmi staršími knihami je to škoda. Každopádně chápu, že je všude tolik nových a krásných knih a ne každému se chce vracet k něčemu starému...
      Díky za komentář! :)

      Vymazat
  4. Taky nechápu, jak někdo může přečíst tolik knih. V minulém roce jsem se sice přiblížila osmdesátce, ale hodně jich bylo slaboučkých a některé byly pro děti. Nemám nějaký plán, který musím chtě nechtě slpnit. Ale je fakt, že čtu při každé příležitosti a nepřipadá mi, že bych měla nespolečenský život.
    Co se knihovny týče, já do ní chodím každý měsíc a je mi jedno, jak stará kniha je. Když mě zaujme, tak si ji prostě půjčím a může mít třeba přes sto let. Novinky se ke mě také dostanou o něco později. Ale to spíš ovlivňuje momentální nálada a dostupnost v knihovně. A teď už nekupuju, jen vyjímečně. Došlo mi, že nemám dostatek místa, leze to do peněz a pak, mám přes stovku nepřečtených svých knih, tak proč to rozšiřovat? Navíc ne všechny jsou vyvedené a já nechci mít doma něco, čeho bych se později stejně chtěla zbavit (a že jich už mám).
    Občas mě napadne pár myšlenek, co bych mohla napsat do recenze. Ale nemyslím si, že by mě to nějak svazovalo. Knihu si dokážu užít i tak :)

    OdpovědětVymazat
  5. Hezky a výstižně napsaný článek. Ztotožňuji se se vším, co jsi napsala. Sama jsem už před rokem přestala projíždět instagram, protože ve mně vytvářel nepříjemné pocity, stejně tak jako Facebook, ze kterého jsem se úplně odhlásila už přede dvěma lety. Člověk někdy musí reflektovat na věci, které mu činí radost a které ne. Čtení ani blogování by určitě nemělo být o předvádění se a naplňování přehnaných očekávání dané komunity... Je skvělé, že ses tím nedala strhnout a i nadále pokračuješ ve svých vlastních čtecích rituálech, včetně navštěvování knihoven. Myslím, že to je super!! :-)

    OdpovědětVymazat