čtvrtek 26. června 2014

Útěk hlučným světem

Nový svět, ve kterém žije Todd Hewitt, je naplněný virem Hluku. Každý slyší myšlenky každého, včetně zvířat. Ženy kvůli němu zemřely. A tak Todd žije ve městě Prentisstown, které jako jediné na planětě po válce zůstalo. Za měsíc mu bude třináct, což znamená, že se konečně, jako poslední ve městě, stane mužem.

Tohle všechno platí - dokud Todd náhodně neobjeví mezeru, trhlinu v Hluku, která vůbec nemá existovat. Dívku, která vůbec nemá existovat. Než se stačí vzpamatovat, má před sebou dlouhou cestu z Prentisstownu, zatímco ho pronásleduje šílený kazatel a armáda.

Svížné, ale zbytečně protahované

Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se začetla. Styl vyprávění je sice svižný a překlad takový, jako byste s někým prostě mluvili - ale věcí, které jsou v Novém světě jiné a na které si musíte zvykat, je dost. Postupem času přibývá narážek na minulost, ke kterým se ale dalších 150 nebo 200 stránek vůbec nic nedozvíte. Příběh se tak skládá strašně pomalu a je jenom na vás, jestli na to přistoupíte nebo vás to otráví. Mně připadá, že to Patrick Ness natahuje až moc - až jsem měla dojem, že už mě to, co se v Novém světě ve skutečnosti stalo, vlastně tolik nezajímá.

Drsné, ale málo uvěřitelné

Hlas nože je psaný pohledem Todda. Tomu je sice dvanáct, ale klidně byste mu mohli hádat šestnáct nebo víc, kdybyste to nevěděli. Jak příběh postupuje, atmosféra je čím dál víc ponurá a bezútěšná. Tohle rozhodně není kniha pro dvanáctileté děti. Todd a Viola jsou na útěku. Kdyby se nechali dostihnout, čekala by je smrt.

Problém č. 1: Můžete vůbec útěk udělat zábavným? Ano, ale s pomocí podivných zvratů. Jako třeba že hlavní postavy honí chlápek, který by technicky měl být několikrát mrtvý.

Problém č. 2: Sice jsou na útěku, ale není možné, aby celé odpoledne/noc/den běželi. S puchýři na nohou. Působí to sice dramaticky, ale nejde tomu věřit.

Nejsem si jistá, co způsobilo takové nadšení okolo série Chaos, potažmo okolo samotného autora. (To, že jsem Hlas nože začala číst, bylo koneckonců právě díky ohlasům z pár blogů a Goodreads.) Idea příběhu z jiné planety a "odvrácená strana" jejího osidlování sice není špatná, ale tím pořád-někam-jdeme dějem jí Patrick Ness moc atraktivity nedodal. Dám ale určitě šanci dalšímu dílu a třeba zjistím, že jsem se v hodnocení unáhlila.

Hodnocení: 3/5

Patrick Ness: Hlas nože (The Knife of Never Letting Go)
Nakladatelství Jota 2011 (2008)
1. vydání
376 stran
Překlad Jan Kozák
(Obrázek: goodreads.com)

3 komentáře:

  1. Máš úplnou pravdu s těmi zápletkami pořád-někam-jdeme. Používá to velké množství autorů, zvlášť YA fantasy knih, protože je to prostě lehké řešení zápletky a dobře se to píše... Bohužel to většinou působí křečovitě a problémy musí padat z nebe přímo před hrdiny, aby to o něčem bylo. Občas se to ale povede - úplně mě dostala Cesta od McCarthyho, která je tak úžasně napsaná a tak hororová, že jsem vůbec nepřemýšlela o věrohodnosti (a i kdyby, stejně by prošel!).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprostý souhlas! Až na tu Cestu - můj pokus s (tvou) audioknihou mi nějak nevyšel, bylo to tak strašně deprimující!!

      Vymazat
    2. Neříkám, že jsem z Cesty neměla nervový otřes :) Ale napsaná je ta kniha (a cesta v ní) opravdu dobře!

      Vymazat