Móda v internetovém věku

Většinu dětství jsem chtěla být módní návrhářkou. Byla jsem fascinovaná každým módním časopisem, který se mi dostal do ruky, nábožně jsem sledovala v televizi cokoliv, co se módy aspoň trochu týkalo a hlavně jsem pořád kreslila oblečení. Ten sen se rozpadl, když jsem zjistila, že šicí stroj je pro mě nerozřešitelnou záhadou a práce s ním prostě utrpení. To ostatní ale v menší míře zůstalo. Čas od času kreslím oblečení. Už asi pátý rok odebírám měsíc co měsíc Marie Claire. Nad oblečením přemýšlím víc než většina ostatních lidí, které znám. A taky už nějakých pět let sleduju desítky módních blogů.

Módní časopisy vždycky byly tím hlavním zdrojem informací o módě. Co se bude nosit, čím se máte ličit, co si máte koupit. Nedávno jsem si ale uvědomila, že tohle už přestalo platit.

Módní blogy se začaly objevovat asi před šesti lety. Původně je psali normální lidi, kteří si nemůžou dovolit designérské oblečení, ale nakupují v řetězcích nebo v second handech a (stejně jako normální lidi) nosí jednu věc mnohokrát. Takže okamžitá inspirace pro čtenáře, kteří si mohou klidně hned pořídit některý z kousků, který jejich oblíbený bloger má. Pravý opak módních časopisů, které prezentují kabelky od Chanelu jako něco, co by měl mít každý.

Dnes může být takový módní blog výnosný byznys, pokud jste dost vytrvalí. Ti nejlepší zahraniční bloggeři mají výdělky v řádech milionů dolarů. (Pokud vím, tak u nás se zatím nikomu nepodařilo udělat si z blogu kariéru.) Přesto si většina z nich zachovává aspoň náznak normálnosti, která je k úspěchu přivedla - toho, že jsou přece jako vy. Pokud sledujete tolik blogů jako já, každý den máte k dispozici třeba dvacítku nových příspěvků. (A pokud na to každý den nemáte čas, dopadnete jako já a na Bloglovin' budete mít přes 300 nepřečtených příspěvků.) Okamžitě máte přehled o tom, co se nosí a jak to kombinovat. A sami se můžete rozhodnout, jestli se vám to líbí, nebo ne.

Takže když mi do schránky přijde jednou za měsíc Marie Claire, všechno o aktuálních trendech už dávno vím. Pokusy časopisů naservírovat vám nejnovější módu "přímo z mola" působí už spíš smutně. A redaktorky - narozdíl od blogerů - navíc už nepůsobí dojmem, že vědí, co lidi opravdu chtějí a jak se normální lidé oblékají. Anebo to vědí, ale nezajímá je to.

Původní filozofie módních blogů - lidi jako vy, kteří nemají neomezené možnosti a nosí dostupné oblečení, které si klidně můžete koupit taky - je dnes už docela vyprázdněná. Málokdo z nejznámějších bloggerů ještě nosí něco z H&M nebo ze Zary. A kvalita fotek se obrovsky zlepšila (dneska už těžko uspějete, pokud se fotíte v pokoji před zrcadlem). Většina blogerek ale pořád má to hlavní: nositelné outfity. Editorialy v módních časopisech sice možná mají větší uměleckou hodnotu, ale nositelnost často pokulhává. Není to móda z ulic, je to pouze něco, čím se inspirujete, ale musíte to přetvořit.

Módní blogy jsou pro čtenáře neskutečně svobodnou záležitostí. Můžete sledovat, koho chcete a kdy chcete. Pokud vás někdo nebaví nebo je vám protivný, prostě kliknete na "Unfollow". Nemusíte platit za časopis, který si v obchodě ani nemůžete prolistovat, protože je příhodně zabalený v igelitu. (Většinou kvůli příloze, což bývají plastové "trendy plážové tašky" nebo "stylové sluneční brýle".) A z nabídky módních blogů si vážně vybere každý. Malé blogerky, vysoké, štíhlé, plnoštíhlé. Minimalistický styl, klasický styl, barevný, bohémský, a plno dalších věcí, ke kterým neumím přiřadit jména. Designérské kousky, second handy, konfekce. Všechny světadíly. A dnes už taky většinou nezůstává jenom u módy, tak nějak přirozeně se k tomu přidala kosmetika, cestování, fotografie.

K tomu, abyste mohli módní blogy sledovat a užít si to, si musíte uvědomit pár věcí. Zaprvé, sdílení života je pro hodně blogerů způsob obživy a jejich články jsou marketingově do nejmenšího detailu promyšlené. Takže ne, nepotřebujete ty boty, ani tu tašku, která je v tom nejnovějším příspěvku (společně s tzv. affilate links, které jsou jedném ze zdrojů příjmů blogerek). Zadruhé, nebudeme si nic nalhávat: módní blogy vyvolávají pocity závisti. Instagram plný exotických cest, nových (teď už designérských) bot a skvěle vypadajícího jídla. Proti téhle falešné dokonalosti jsem už docela imunní, protože nikdo se nefotí, když má pitomý den a nejradši by nikam nešel, ani když má doma příšerný nepořádek. Nebo když umírá ve fitku. Kromě toho, za ty skvělé výhody blogerky platí tím, že na sociálních sítích vystavují kdejaký detail ze svého života (míra se liší, některé blogy působí dojmem, že si jejich autorky pořídily děti, aby je mohly na internetu vystavovat). A taky tím, že jsou pořád online.

Netvrdím, že módní časopisy jsou mrtvé. To by bylo stejné, jako říct, že jsou mrtvé knihy, protože přece máme čtečky. Módní blogy ale stojí na prvním místě v blízkosti a dostupnosti čtenářům, a - světe div se - taky v autenticitě.