Začtěte se do vyprávění o jednom neobyčejném životě

Před pár týdny uplynulo šedesát let od olympiády v Tokiu, kde Věra Čáslavská získala čtyři medaile (z toho tři zlaté). Nejspíš bych si toho ani nevšimla, kdyby nebyla hostem v ranním Studiu 6 po svém návratu z Japonska. Uchvátilo mě, jak šťastně vypadala a jak doslova vyzařovala pozitivní energii (v sedm ráno!). Udělala jsem rychlé rozhodnutí: musím o ní vědět víc.

Věra Čáslavská je nejúspěšnější česká sportovkyně všech dob. Gymnastka, jejíž kariéra vyvrcholila na dvou olympiádách (v Tokiu 1964 a v Mexiku 1968), na nichž získala dohromady sedm zlatých a tři stříbrné medaile, k tomu vyhrála mnohokrát mistrovství Evropy a světa. Sportovní hvězda, jejíž sláva se doslova dotýkala pomyslného Olympu. Kromě toho taky matka dvou dětí, která se nebála stát za svým názorem, i když za to musela trpět.

Jako ten nejlepší román

Život na Olympu je autorizovaný životopis, na kterém Pavel Kosatík s Věrou Čáslavskou úzce spolupracoval. Je to na něm vidět. Neuhýbá před žádným tématem, otevřeně mluví o každé kapitole jejího života, ať už je šťastná nebo smutná. Na pomoc si kromě toho vzal desítky dalších zdrojů, ať už Věřiny známé a spolupracovníky nebo novinové články a knihy. (Zvlášť zajímavý se zdá být Věřin vlastní životopis Cesta na Olymp, který vyšel na samém počátku sedmdesátých let - na další vydání už kvůli normalizaci nedošlo.) Je to taky biografie nesmírně čtivá, napínavá a plná zvratů jako ten nejlepší román (nebo hollywoodský velkofilm!).

Kosatík sleduje Věřin život v přehledně dělených kapitolách. Od raného děství po tvrdé tréninky a veleúspěšnou reprezentační kariéru. Tím to ale zdaleka nekončí. Následovala tvrdá léta komunistické persekuce a těžké manželství. Po roce 1989 pak práce v kanceláři prezidenta Havla a také rodinná tragédie, která u Věry vyústila v těžké deprese. Teď, když vím tohle všechno, si o to víc vážím toho, jak šťastně působí dnes.

Minulý režim v praxi

Život Věry Čáslavské dobře ukazuje, jak dokázali komunisté člověku znepříjemnit a pozvolna ničit život. Pokud jste nechtěli emigrovat a opustit tak svou rodinu, neměli jste naději, že to někdy skončí nebo že se budete mít líp. Mnohonásobná olympijská vítězka, na jejíž mexickou svatbu v roce 1968 se přišlo podívat 50 tisíc lidí, o pár let později v Československu nemohla sehnat práci a skoro dvacet let o ní veřejnost nemohla slyšet. A později po revoluci se stala terčem takového novinářského hyenismu, že ji to přimělo držet se patnáct let v ústraní.

Život na Olympu dechberoucí příběh jednoho neobyčejného života, na jehož pozadí se můžeme dozvědět i něco o českém národu jako takovém. A taky si připomenout opravdovou hvězdu z doby, kdy sport znamenal pro hodně lidí spíš než zábavu protest a prostředek národní hrdosti - a sportovci s ním.

Hodnocení: 4/5

Goodreads
Pavel Kosatík: Věra Čáslavská - Život na Olympu
Nakladatelství Mladá fronta, první vydání, 2012
(Obrázky: goodreads.com, http://flashbak.com/the-best-and-worst-olympic-protests-15121/)

Alexandra Potter a další průměrná romantická komedie

What's New, Pussycat? (česky Co je nového, kotě?) jsem náhodou našla v Levných knihách za 60 korun. Nejsem zrovna fanouškem ženských románů, ale o Alexandře Potter jsem chtěla dát šanci - vždyť vydání jejích knih v Česku (neznámé) nakladatelství Kristián doprovodilo monstrózní reklamní kampaní.

Jak změnit svůj život

Reklama ve mně vzbuzovala dojem, že Alexandra Potter se zásadně liší od jiných autorek románů pro ženy (chick-lit), které jinak nepatří mezi moje oblíbené žánry. Že její knihy jsou zajímavé, napínavé a originální. Prostě ne takové ty rádoby romantické příběhy s nepříjemnými hrdinkami, které se ve třiceti chovají jako puberťačky a o které mají z nějakého důvodu zájem nejatraktivnější muži v okolí. Bohužel, přesně taková prvotina Alexandry Potter je.

Delilah chce změnit svůj život. Na základě dvouminutového setkání s Charliem, o kterém neví vlastně vůbec nic (ale je přesvědčená, že je to ten pravý) se rozejde s přítelem, opustí svůj starý život v Bradfordu a odjede do Londýna se svým psem a deskami Toma Jonese. Tam se seznámí se Samem a jeho excentrickou kamarádkou Vivienne, která ji u sebe nechá bydlet. A dělá všechno pro to, aby získala svůj vysněný život - s Charliem.

Vyumělkované postavy

Následuje příběh typu chce-jednoho-ale-ten-pravý-je-přitom-přímo-vedle-ní. Od okamžiku, kdy se na scéně objevily všechny postavy, mi bylo naprosto jasné, jak to skončí. Delilah to ale z nějakého důvodu prostě nedocházelo. Čímž mi byla čím dál nesympatičtější. (Ne, že by si mě na začátku získala - tím, jak se bez jakéhokoliv plánu upnula na svoje představy o novém životě působila přinejměnším trochu hloupě a nevyzrále.) Vůbec všechny postavy na mě působily příliš vyumělkovaně - je vidět, jak se autorka snažila, aby každou nějak odlišila, aby každá z nich měla něco osobitého - až všichni působí trochu uměle. Sam je až moc slušný, Charlie úplně přesně takový, jako čekáte (sladký na povrchu, kyselý uvnitř), Vivienne zase moc očividně extravagantní.

Nejvíc se mi líbilo prostě to, že se What's New, Pussycat? odehrává v Londýně. (Bohužel Alexandra Potter se jako rodilá Britka moc nezabývá jeho krásou.) Přesněji v Notting Hillu. Při čtení jsem si představovala pastelové domky na Portobello Road. V době vydání - rok 2000 - to teprve začínala být ta předražená čtvrť, jakou dnes bezpochyby je.

What's New, Pussycat? je další příspěvek do řady "romantických komedií" pro ženy. Nijak nepřevyšuje průměrné příběhy tohoto typu, není ale ani o nic horší.

Hodnocení: 3/5

Goodreads
Alexandra Potter: What's New, Pussycat? (Co je nového, kotě?)
Nakladatelství Hodder Ome 2011
303 stran
(Obrázky goodreads.com, weheartit.com)

Mara je ještě lepší a ještě tajemnější

Pamatujete si na Maru, na kterou jsem před pár měsíci nešetřila superlativy? Přečetla jsem druhý díl série a míra mého nadšení ještě stoupla.

(Skrytá) hrozba

Po nervovém zhroucení z konce prvního dílu se Mara probouzí na klinice s nervydrásajícím zjištěním, které jí vůbec nikdo nevěří.

Proměna Mary Dyerové oproti prvnímu dílu přitvrzuje. Hrozbou už není jen Mara samotná a její vražedné schopnosti, které zatím nezvládá plně kontrolovat. Teď někdo ohrožuje přímo ji a její rodinu a jediný, komu to může říct a komu může věřit, je Noah. Mizení a přesouvání věcí, děsivé fotky a nápisy, to všechno Maru děsí a dohání k šílenství. K tomu je tu záležitost s náměsíčností. A taky nově objevená rodinná historie, o které Mara neměla ani tušení.

Když je Mara hospitalizovaná na psychiatrické klinice, věci naberou rychlý spád. A věřte mi, že právě když si budete myslet, že je vám to jasné, zjistíte, že nemáte ani tušení. Michelle Hodkin dokáže vybudovat tak hutnou atmosféru, že vám bude běhat mráz po zádech. Přidejte k tomu cliffhangery skoro v každé kapitole a nebudete se moct odtrhnout.

Všechno, co chcete od dobré knihy

Mara vybočuje z běžných YA škatulek. Neomezuje se jenom na romantickou linku (která tam ale samozřejmě je, a skvělá) na úkor napínavé zápletky. Tahle série má všechno: tajemno, psychické problémy, trauma, nadpřirozené schopnosti. A taky humor. Některé vedlejší postavy občas působí maličko ploše (Jamie = sarkastický kámoš, Daniel = hodný starší brácha), je to ale samozřejmě proto, aby vynikli Mara a Noah. Mara, která celou sérii vypráví. (A já stejně nemám nejmenší tušení, jestli to opravdu je tak, jak říká.) Noah, sarkastický a kapku arogantní, který pro udělá cokoliv. (A pořád není jasné, jestli je to jen z čisté lásky.)

Proměna Mary Dyerové je přesně ten typ knihy, co přečtete moc rychle, protože je tak moc čtivá a tak moc chcete zjistit, co bude dál. A pak litujete, že jste si ji trochu víc nevychutnali. Třetí díl trilogie, The Retribution of Mara Dyer, má anglicky vyjít na začátku listopadu. Mám pocit, že než se k němu dostanu, důkladně si přečtu první dva díly.

Hodnocení: 5/5

Goodreads
Michelle Hodkin: Proměna Mary Dyerové (The Evolution of Mara Dyer)
Nakladatelství Slovart a Brio 2013 (2012)
1. vydání
423 stran
Překlad Jan Březovský a Tereza Nuckollsová
(Obrázek: goodreads.com)

Poznej čtenáře: Lenka Chudomelová

Projekt Poznej čtenáře vymyslely Katka Brabcová z Blogu Brabikate a Jana Benešová z blogu U Margarety. Hned jak jsem se o něm dozvěděla, bylo mi jasné, kdo je můj oblíbený čtenář, kterého vyzpovídám a vyfotím. Užily jsme si moc fajn odpoledne a v knihovně na pražském Spořilově, kde jsme se fotily, překvapivě nikdo nedával najevo údiv.

Lenka je skvělá kamarádka a určitě největší čtenářka, kterou znám. Taky skvěle píše - před pár měsíci si založila blog Létám na pegasu, kam píše nejen o knihách, ale taky o seriálech nebo cestování.

1) Kterou knížku jsi právě dočetla?

Naposledy jsem přečetla Ubavit se k smrti od Neila Postmana. A z beletrie Vzpomínky na jedno dobrodružství od Fulghuma.

2) Jaké je tvé nejoblíbenější knihkupectví?

Já mám nejradši taková ta knihkupectví, která ještě nepohltily řetězce, ale těch už moc není, spíš už jenom v menších městech. V Praze třeba Dobra v Celetné ulici. To je trochu ezoterické, ale má úžasnou atmosféru.

3) S kterým knižním hrdinou bys zašel/la na kafe?

Asi s Homerem Wellsem z Pravidel moštárny. Ale stačil by mi i doktor Larch, kdyby Homer nemohl.

4) Do které literární země bys nejradši jel/a na prázdniny?

Já mám poslední dobou radši příběhy, co se odehrávají v našem světě. Ale kdybych si musela vybrat, tak bych asi jela na Zeměplochu, do Ankh-Morporku. Tam bych to chtěla vidět.

5) Co je na knížkách nejlepší?

Všechny ty životy, které můžeme prožít s hrdiny a které bychom jinak neprožili.

6) Co všechno musí mít kniha, aby tě opravdu nadchla?

Mám ráda, když je nepředvídatelná, když nevím, jak bude pokračovat a jak to skončí. Nemám ráda prvoplánové věci

7) Co rád/a děláš, když zrovna nečteš?

Píšu! Poslouchám hudbu, chodím ven s kamarády. A taky mám ráda filmy a seriály.

8) Máš ve svém okolí spíš čtenáře, nebo nečtenáře?

Poslední dobou je to spíš padesát na padesát, takže jsem spokojená.

9) Na základě čeho si vybíráš knihy, které budeš číst?

Většinou na základě momentální nálady.

10) Na kterou knihu jsi aktuálně nejvíc zvědavá/zvědavý?

No, nejsem úplně zvědavá na žádnou novou knihu, ale už velmi dlouho jsem zvědavá na Modlitbu za Owena Meanyho. Už se na ni těším několik let a jsem ve fázi, kdy předpokládám, že to těšení se je lepší, než ten zážitek, který z té knihy budu mít. Takže se k ní nakonec možná nikdy nedostanu J. Ale zatím je náš vztah fakt idylický.

 Lenčin rozhovor se mnou najdete tady!

Seriálový podzim v televizi

Doby, kdy ty nejlepší zahraniční seriály běžely v českých premiérách na komerčních televizích, jsou dávno pryč. Od Ztracených, Hrdinů, Zoufalých manželek nebo Útěku z vězení uplynulo už hodně času. Každý dnešní průměrný uživatel internetu se dokáže snadno dostat ke sledování seriálu, který ho zajímá a ani ho nenapadne čekat, než mu ho (za několik let) naservíruje televize doma. Nova a Prima se začaly zaměřovat na vlastní seriály. Paradoxně tak jedinou televizí, která udržuje kvalitu nejen vlastní produkce, ale hlavně té zahraniční na vysoké úrovni, je veřejnoprávní Česká televize. Se začátkem školního roku nás čeká několik premiér, které by bylo škoda si nechat ujít.

Život a doba soudce A. K.

Třináctidílný seriál, ve kterém se podíváme na soudní prostředí z trochu jiné perspektivy. Soudce Adam Klos (David Švehlík) tu není jen anonymní postava na vyvýšeném stupínku. Každý případ sledujeme právě jeho očima. Druhou linii příběhu tvoří jeho osobní život - vztahy s rodiči, ženami a taky sezení u terapeutky. Tvůrci dávají divákům možnost hlavní postavu opravdu poznat - příběh je totiž doplněný o vyprávění v první osobě, kde nechybí pořádná dávka sarkasmu.

Seriál běží každé pondělí od 1. září ve 20 hodin na ČT1. A pokud jste nestihli první díl, můžete se na něj podívat na stránkách České televize.

Neviditelní

Komediální seriály není právě něco, čím by Češi vynikali. Neviditelní jsou dokonce komediální seriál z vodnického prostředí. Tvůrci chtějí navázat na bláznivé komedie typu Jak utopit doktora Mráčka nebo Což takhle dát si špenát. Seriál vypráví o vodnících, kteří žijí mezi námi a vůbec jsou od lidí k nerozeznání, až na jednu věc: mohou dýchat pod vodou. Tuhle vlastnost v sobě objeví nechvalně známý lobbista (Jíří Langmajer) a vodním lidem hrozí prozrazení.

Jsem opravdu zvědavá, jak se tvůrcům povede dostát tomu, co slibují. Přesvědčit se můžete na ČT1 už v pátek 4. září od 20 hodin.

Čtvrtá série Panství Downton

Pro začátek - ano, jsem jeden z těch průměrných uživatelů internetu, který si snadno najde způsob, jak sledovat své oblíbené seriály o hodně dřív, než se uráčí objevit u nás v televizi. Ale u Panství Downton to nedělám. Je to jeden z mála zahraničních seriálů, které jsem objevila díky České televizi, a nějak zůstalo u toho, že se na něj tak taky dívám. Český dabing je výjimečně dobrý. Nepamatuju si, že by mě zatahal za uši a hlasy jednotlivých postav jsou opravdu věrné (dokonce neruší, ani když se podíváte na originál a pak na českou verzi).

Seriál sleduje život na jednom anglickém panství na začátku 20. století, od roku 1912. Zachycuje příběhy nejen šlechtické rodiny, ale taky služebnictva. Je plný dramatických zápletek, opravdových událostí a suchého anglického humoru. A taky krásného oblečení a účesů a všeho ostatního, co vás tak nějak nostalgicky přenese do časů, kdy se převlékalo k večeři a všichni muži u stolu vstali, když přišla dáma. Na ČT2 startuje čtvrtá série v pátek 5. září od 21 hodin.

Ve jménu vlasti

Namísto uvedení druhé série, jak jsem předpokládala, ČT pouze reprízuje to, co už bylo k vidění minulý podzim. Pokud vám to ale ušlo, rozhodně byste se měli podívat. Ve jménu vlasti (nebo taky Homeland) je americký seriál ze špionážního prostředí. Voják Nicholas Brody (Damian Lewis) se po osmi letech vrací ze zajetí v Afghánistánu jako národní hrdina. Agentka CIA Carrie Mathisonová (Claire Danes) je přesvědčená, že je nasazený teroristickou organizací, aby provedl teroristický útok na Spojené státy. Celých třináct dílů je doslova hra na schovávanou, kdy vám tvůrci nikdy neukážou dost, abyste věděli, kdo má vlastně pravdu, a to příběh žene dál.

ČT2 bude ode dneška každý čtvrtek vysílat vždy dva díly od 22 hodin.

(Obrázky: web České televize, hypable.com, serialzone.cz)

Windsor is coming

Britská královna Alžběta a princ Philip navštívili 24. června ateliéry v Belfastu, kde se točí seriál Game of Thrones. Jako fanoušek jak seriálu, tak britské monarchie jsem si nemohla odpustit aspoň tuhle fotku, která je prostě k nezaplacení. Pár dalších je třeba tady.

(Obrázek: Facebook The British Monarchy)

Útěk hlučným světem

Nový svět, ve kterém žije Todd Hewitt, je naplněný virem Hluku. Každý slyší myšlenky každého, včetně zvířat. Ženy kvůli němu zemřely. A tak Todd žije ve městě Prentisstown, které jako jediné na planětě po válce zůstalo. Za měsíc mu bude třináct, což znamená, že se konečně, jako poslední ve městě, stane mužem.

Tohle všechno platí - dokud Todd náhodně neobjeví mezeru, trhlinu v Hluku, která vůbec nemá existovat. Dívku, která vůbec nemá existovat. Než se stačí vzpamatovat, má před sebou dlouhou cestu z Prentisstownu, zatímco ho pronásleduje šílený kazatel a armáda.

Svížné, ale zbytečně protahované

Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se začetla. Styl vyprávění je sice svižný a překlad takový, jako byste s někým prostě mluvili - ale věcí, které jsou v Novém světě jiné a na které si musíte zvykat, je dost. Postupem času přibývá narážek na minulost, ke kterým se ale dalších 150 nebo 200 stránek vůbec nic nedozvíte. Příběh se tak skládá strašně pomalu a je jenom na vás, jestli na to přistoupíte nebo vás to otráví. Mně připadá, že to Patrick Ness natahuje až moc - až jsem měla dojem, že už mě to, co se v Novém světě ve skutečnosti stalo, vlastně tolik nezajímá.

Drsné, ale málo uvěřitelné

Hlas nože je psaný pohledem Todda. Tomu je sice dvanáct, ale klidně byste mu mohli hádat šestnáct nebo víc, kdybyste to nevěděli. Jak příběh postupuje, atmosféra je čím dál víc ponurá a bezútěšná. Tohle rozhodně není kniha pro dvanáctileté děti. Todd a Viola jsou na útěku. Kdyby se nechali dostihnout, čekala by je smrt.

Problém č. 1: Můžete vůbec útěk udělat zábavným? Ano, ale s pomocí podivných zvratů. Jako třeba že hlavní postavy honí chlápek, který by technicky měl být několikrát mrtvý.

Problém č. 2: Sice jsou na útěku, ale není možné, aby celé odpoledne/noc/den běželi. S puchýři na nohou. Působí to sice dramaticky, ale nejde tomu věřit.

Nejsem si jistá, co způsobilo takové nadšení okolo série Chaos, potažmo okolo samotného autora. (To, že jsem Hlas nože začala číst, bylo koneckonců právě díky ohlasům z pár blogů a Goodreads.) Idea příběhu z jiné planety a "odvrácená strana" jejího osidlování sice není špatná, ale tím pořád-někam-jdeme dějem jí Patrick Ness moc atraktivity nedodal. Dám ale určitě šanci dalšímu dílu a třeba zjistím, že jsem se v hodnocení unáhlila.

Hodnocení: 3/5

Patrick Ness: Hlas nože (The Knife of Never Letting Go)
Nakladatelství Jota 2011 (2008)
1. vydání
376 stran
Překlad Jan Kozák
(Obrázek: goodreads.com)